Život TUCTOVKY

  Březen 2022 Ocitla jsem se na malém, dalo by se říci až útulném, vlakovém nádraží na Střední Moravě. V odbavovací hale velikosti 2+kk se cítím se jako doma. Můj vlak má 20 minut zpoždění. Sedím na lavici obklopena svými zavazadly.  Unaveně Zavřu oči a jenom poslouchám.. ... ...nevzrušenou směsici hlasů, kterou ruší klapot běžkařských bot...... ....d upot dětských nožek v zimních botách, jak se snaží dostihnout jeden druhého z přebytku energie... ....vedle mě si sedají dvě studentky a baví se o japonské kaligrafii..... ...hrkot koleček kufru jedoucího po dláždění podlahy...... ....vzadu u východu se potkaly dvě známé – hovor po chvíli vázne.... ....psí oháňka vesele tluče do skeletu kufru...... .....někdo trpělivě diktuje cizím jazykem svůj požadavek paní u přepážky ….. Otvírám oči. Na ceduli příjezdů vlaků vidím Prizemysl gl. 80 minut zpoždění. Vlak co přiváží válečné utečence.  Znovu zavírám oči. Jsem na jiném nádraží, v jiné hale. Jenom poslouchám.........  ....tiché konejš