Příspěvky

Prázdniny křečka

Obrázek
  Nedávno se mi dostala do rukou básnická skladba Pustá země od nestora angloamerické literatury  20. století T. S. Eliota. Jeho jméno jsem znala, protože k němu vzhlížel můj oblíbenec Jack Kerouack, ke kterému jsem zase v postpubertě vzhlížela já. No nic, prostě jsem si tu básnickou skladbu přečetla (asi za 30 minut) a velmi mě uchvátila, přestože jsem vlastně vůbec netušila o čem ten týpek točí.  Z přebalu knihy jsem se dozvěděla, že Pustá země je nejvlivnější básnickou skladbou 20. století, a pak něco o Homérovi, historickém vědomí a simultánním řádu. Prostě hustá mlha. No nic, tak jsem zkusila Wikipedii. Utkvělo mi toto: -  T. S. Eliot je nositelem Nobelovy ceny za literaturu. - Dílo je složitou výpovědí o době mezi válkami. - Autor se snaží vyjádřit bezmocnost člověka proti smrti. - Hlavním hrdinou je nepojmenovaný Kdožčlověk (Everyman). - Rýmy se mísí s volným veršem - První tři části tvoří světský prostor básně. - Část nazvaná Šachová partie je částečně tvoře

Nemožná

Obrázek
  V intenzivní interakci s mojí mou dcerou, se kterou jsem doma již čtyři dny, protože máme společnou nemoc, jsem si uvědomila nejen jak moc jsem nemocná, ale hlavně jak moc jsem nemožná. Aktuálně jsem nemožná, protože neumím háčkovat a všechny matky jejích kamarádek háčkování bravurně ovládají a učí to své dcery. Dále jsem nemožná, protože když se ohnu, tak hekám, když jím, tak mlaskám, když piju, tak polykám, a když dýchám, tak se ve vymrzlém autě mlží okna. Jo a nemožná jsem, i když se na ni dívám, vlastně k mojí nemožnosti stačí,   když třeba jenom pohlédnu jejím směrem. Taky jsem nemožná, protože mám vysoké čelo a ona to má po mě. Jsem nemožná, protože se jí to nepodařilo správně vystřihnout nebo protože jí zaschnul sliz. Jsem nemožná, neboť si myslím, že nejsem služka. Jsem hodně nemožná, když jsem jí zabavila mobil a schovala nadílku od Mikuláše a myslím si, že tím něčeho docílím. Jsem nemožná, když jí něco vyčítám, ale ještě víc se znemožním, když ji chválím…..a vůbec, jsem

RAKVIČKA

Obrázek
  Je začátek školního roku. Koriguji kroužky, navštěvuji třídní schůzky, jsem v očekávání toho nejhoršího a hlavně sháním ekologicky nezlikvidovatelné věci, jejichž pořízením prohlubuji svoji uhlíkovou stopu. Mám na mysli hlavně něco tak strašného, jako jsou obaly na sešity. Vcházím do papírnictví. Zdá se, že všichni lidé z Prahy 8 měli pro dnešní slunečný den stejný plán. Fronta se táhne celým obchodem, dále do vestibulu nákupního centra až k nedaleké autobusové zastávce. Chudák planeta. Zvolím tedy raději opačný směr a zajdu si naproti do cukrárny na rakvičku se šlehačkou. Nesu si ji ke stolečku tamhle v rohu, tak aby mě nic nerušilo a já mohla sedět čelem proti bílé zdi. Rakvička není ledajaká. Její základ je sice z klasického šlehaného těsta… (Hledím do zdi a představuji si, jak se přeslazená hmota šlehá do bíla a pak se zprudka nadechuje v troubě do růžova.)  …tento zázrak je však navíc pokrytý tenkou vrstvou pevné čokolády.  (Vidím velkou káď plnou hedvábně hnědé hmoty s kovový

SKŘÍŇ

Obrázek
  Někdy, když se v noci probudím, zaslechnu tenké sténání. Vychází z mé skříně. Když pak ráno vstanu, otevřu ji a dlouho do ní hledím, začnu sténat taky. “ Mami, tebe něco bolí ?“   ptají se děti. „Ano, špek,“ odpovídám já. Pak mé vzd y chy plynule přejdou do modlitby:         Skříni, skříni černobílá , Nejsi ke mně vůbec milá. I když si před tebe kleknu, stejně zas nic neobléknu! Často si před ni tedy kleknu a předčítám jí články o zaručených receptech na hubnutí nebo o tom , jak se správně provádí cviky na ploché bříško. Dělá jí to dobře a vydá mi pak i nějaké oblečení, které dopnu. O čem to tu vlastně píši? Píši o nejsmutnějším nábytku v naší domácnosti. Jak jste správně odhadli, ano, je to moje skříň. Přestože vypadá zvenčí úplně stejně jako ta manželova, čiší z ní beznaděj . Je to tím , co ukrývá ve svém nitru . Není se čemu divit , je totiž narvaná k prasknutí zbytečnými starostmi  o to , co si dnes vezmu na sebe, abych vypadala …. nezávisle? trendy ? sexy ?

Chybí ti nadpis? Hádej, co to je: Když to je, nikdo to nevidí. Když to není, teprve si všimnou…..

Obrázek
  Chybí ti nadpis? Hádej, co to je: Když to je, nikdo to nevidí. Když to není, teprve si všimnou…   (Úklid) Na světě je plno báječných věcí. Jsou tu ale i věci, které bytostně nesnáším. Na prvním místě tohoto pomyslného seznamu je úklid. Mám ráda uklizeno, ale nerada uklízím. Přijde mi depresivní zabývat se hodiny něčím tak pomíjivým. Teď tady například sedím uprostřed velikého nepořádku, který by klidně mohl konkurovat nějaké přírodní katastrofě. Co ale dělám? Uklízím snad? Ne ne, raději pro vás píšu tuhle Svinčík story. Prokrastinace je můj jediný způsob boje s pocitem neuspořádanosti mého životního prostoru. Jednoduše řečeno, kašlu na to. Ne vždy tomu, ale tak bylo. Bylo nebylo, jednoho dne jsem se rozhodla pro důkladnější úklid celého bytu. Děti byly ještě batolata a tak jsem je i s jejich otcem poslala na celé odpoledne někam, kde mi nebudou překážet. Vytvořila jsem si dokonalý úklidový plán: nejprve ošmrdlám koupelnou a záchod, pak budu šmrdlat v ložnicí, obýváku a kuchyňi,

PLES aneb "A to nebylo všechno."

Obrázek
  Jednoho dne se mi na sociální síti nějak vysdílel odkaz s pozvánkou na ples střední školy, na které jsem maturovala před 28mi lety. Okamžitě jsem to poslala dál. Samozřejmě se ozvaly spolužačky, se kterými jsem doposud v kontaktu, avšak ozvalo se i pár spolužáků, o kontaktu s nimiž jen tajně sním. Nicméně se mi vybavili v celé své kráse. Štíhlí až vychrtlí, vysocí, pozérsky oblečení, s lehce až silně skandální pověstí a ten jeden měl lícní kosti, druhý zase ty oči a třetí vlasy do půl zad. Spolužačkám se vybavilo v podstatě to samé. Nezávisle na sobě jsme tedy dospěly k názoru, že se na tom plese musíme objevit, a to v celé své kráse. Do plesu zbývalo 14 dní. Já osobně jsem začala držet bezlepkovou, bezsacharidovou a bezlaktózovou dietu, byla jsem 2x na cvičení a jednou jsem vyběhla schody do prvního patra. Hodně pohybu. Mimo to, že jsem absolvovala všechny tradiční zkrášlovací pr ocedury , jsem na sebe začala 3x denně nanášet samoopalovací krém a živit se mrkví, to abych měla b

Tuctovka v médiích :-)))

Obrázek
  KÁŽDÝ PÁTEK KAFÍČKO, NOHY NAHORU A DOBRÉ ČTENÍ OD Tuctovky VE SVĚTĚ ŽENY Zpověď Tuctovky: Chcete být královnou plesu i po 28 letech? Nepodceňujte KDkD! | SvětŽeny.cz (svetzeny.cz) Zpověď Tuctovky: Potřebuješ přežít třídní schůzky? Požádej o welcome drink | SvětŽeny.cz (svetzeny.cz) Halina Pawlowská čte dvě tuctové povídky: Tady uslyšíte povídku Hlas Pitralon, slané tyčinky a pojídání vaty. To byly léčebné metody mého otce. Omeletky s Halinou Pawlowskou | Dvojka (rozhlas.cz) Tady uslyšíte povídku Příběh O stahovacím prádle. Maminka mi vyčítala, že neumím hospodařit s časem. Omeletky Haliny Pawlowské | Dvojka  (rozhlas.cz) Povídka Štafle uvedená v NOVÉM PROSTORU v srpnu 2022:

COŽE?

                                                                                                                                                             Na úpatí rodičovství bylo mým velkým předsevzetím, že při výchově dětí nebudu používat fráze. Nyní, do rodičovského zenitu daleko, denně použiji tak tři fráze za hodinu. Jako matka neustále selhávám, a tak své děti vychovávám slovy: Zapni si mozek, žij v realitě, jak můžeš na něco takového zapomenout, ty jednou ztratíš hlavu, přemýšlej hlavou, ne kolenem, jak chceš v životě obstát s takovým přístupem…...atd. A pak ráno vstanu….vstanu tak, abych byla o 30 minut dříve v zaměstnání, protože tam mám hromadu práce na tu školní akci, která je již příští týden. Stejně nemohu spát, protože jsem ve stresu z toho, že nestíhám udělat všechno, co udělat chci. Když nastoupím do vymrzlého vagonu metra, okamžitě usnu. Zdá se mi sen. Je to sen o tom, že je pátek a já jedu z práce domů. Tělo se mi uvolní a mysl zklidní, protože mě čeká volné pátečn