Život TUCTOVKY

  Včera po práci jsme si udělali prázdniny a zajeli si k jezeru za Prahou. Voda byla zpočátku studená, a tak jsem do ní ani nelezla a raději osamoceně seděla na dece a zevlovala. Během zevlování jsem dospěla hned k několika zjištěním, která se týkala zejména toho, co má kdo tady na pláži na sobě. Myslím, že jsou to poměrně zásadní zjištění, bez kterých se žádný návštěvník pláže neobejde. Proto považuji za nutné, svěřit se vám s nimi. - Zjistila jsem, že pro nošení spodního dílu plavek typu tanga je nutností mít dokonale pevný, dokonale tvarovaný a dokonale opálený zadek. Pozor! Je důležité, aby tomu tak bylo skutečně. Může se totiž lehce stát, že dokonalost vašeho zadku se bude odehrávat pouze ve vaší mysli. Například po absolvování osobního koučinku na téma "Sebepřijetí", "Jsem jaká jsem" a tak podobně. Dále pozor, abyste si  o svém zadku nevytvořili nějakou mylnou představu třeba na základě toho, že se zeptáte kamarádek: "DOBRÝ?" a ony vám řeknou:...

  Ráno jsem vstala a užuž jsem měla pocit, že budu mít tu správnou náladu, která se ode mě očekává. Byl víkend, za okny se rýsoval den bez oblačnosti a z kuchyně voněla snídaně, co připravil manžel. Usedla jsem ke stolu a zjistila, že snídaně voní až příliš, venku převládla oblačnost, a navíc po mně manžel chce, abych mu napsala seznam, co je potřeba na Vánoce. Prý aby to stihl včas obstarat. Jak, seznam? Jak, cojepotřebanavánoce ? To bych se musela zamyslet, to bych potřebovala mít tu správnou náladu pro takový seznam. Jako bych neměla svých seznamů dost! Teď ještě tohle… To ale nebylo naší konverzaci konec. Pak se mě ještě totiž zeptal, co mi má koupit pod stromeček. To mě teda ranil, tímhle. Tak my spolu žijeme šestnáct let, denodenně mě může navnímávat a on se mě zeptá!? On se mě zeptá, co chci, co potřebuju, co mi má koupit?! Copak to není jasný, přece? Tím naše konverzace sice skončila, ale stejně mě ještě dorazil, protože si začal krájet jablko a jíst ho. Tak na t...

  Mám za to, že každý z nás se rodí se symbolickým  vavřínovým věncem . Pečuje o něj, aby neuvadl - aby si sebevědomí řeckých bohů zachoval co nejdéle. Přesto mezi lesklými listy, dříve či později, začnou rašit pichlavé jehličky osobních proher a zklamání. Až se postupně božské vavříny promění v trapný smrk. Tak, v sobě nosíme tenhle jehličnatý kruh pochybností, co občas bodá jak trnová koruna. Naštěstí postupně opadává. Nakonec si svůj životní věnec ozdobíme černou stužkou s bílým nápisem a budeme vzpomínat...…jen na to hezké samozřejmě, jak už to bývá. To ale není všem věncům v našem životě konec.  Je totiž nutné vytvořit každý rok před Vánoci věnec adventní. Čímž by se symbolicky měly odstartovat přípravy na ty klidné a radostné svátky roku (jak si to píšeme ve Vánočních přáních ). V reálu se však první adventní nedělí strhává ukrutná vlna snahy, aby bylo všechno klidné a radostné až vzniká stres a nasranost. S tím souvisí má fa...

   Dnes jsem zažila něco tak nečekaného, že se mi nečekaně vybavil můj velký oblíbenec Jack Kerouac. Ten tenkrát napsal svůj nejslavnější román Na cestě, což je v podstatě jedna mega dlouhá, zpětně nekorigovaná věta. Tento styl nazval "spontánní próza" a tento styl mu zaručil světový věhlas.    Já jsem dnes vyvinula velké sportovní úsilí, nemohu popadnout dech a na základě toho jsem vyvinula podobný styl jako Jack, který jsem nazvala "podvodnní próza". Text je složen z několika dlouhých, zpětně nekorigovaných vět, které je nutné číst při dlouhém výdechu. Mezi větami je nutný intenzivní nádech. Cítíte, jako byste se nadechovali nad hladinou a vydechovali pod vodou. Světový věhlas  nečekám.   PLAVBA Nádech Včera jsem se rozhodla, že už musím přestat zakládat na sádlo, že sádla už mám dost, že se prostě musím hnout, protože svojí siluetou začínám připomínat paní Kadrnožkovou z Macha a Šebestové, a jak jsem si to včera uvědomila, tak js...

  Potřebuješ přežít třídní schůzky? Požádej o welcome drink Jakmile jsem se ráno probudila, vzpomněla jsem si, že dnes odpoledne v 17.00 začínají třídní schůzky mých dětí. Proto jsem pak v pyžamu dlouho stála před skříní a přemýšlela jaký kostým zvolím pro tuto taškařici. Vybavila se mi slova ze Seifertovy básně o víle, kterou se nedávno učil můj syn nazpaměť: „A byla hezká? Jistě byla, hezká je každá, když je víla….“ No musela jsem uznat, že víla by na třídních schůzkách asi nezabrala. Ani sebevědomá blogerka nepřipadala v úvahu. Možná chudinkastrhaná, nebo takyučitelka? Nakonec to vyhrál outfit truchlící vdovy, která je na všechno sama a špatný přístup ke školní docházce podědily její děti po zesnulém otci. Během dne se mi na blížící se hrůznou událost občas podařilo i zapomenout, ale pak se to s mrazením v zátylku zase vrátilo. Když jsem šla z práce, cítila jsem, že nutně potřebuji něco super sladkého, abych se lépe naladila na tu super akci. Instink...

MUŽI Dost přímočarý nadpis, co? Cítím, že ještě než se rozepíšu, měla bych pod něj uvést pár UPOZORNĚNÍ. Musím vás tedy upozornit, že tento článek absolutně nebude genderově vyvážený. Místy bude až absolutně genderově nevyvážený. Také bude trochu zavádějící a generalizující. Takže fakt nevím, jestli ho mám vůbec začít psát, abyste ho pak vy museli číst. Rozhodnutí ohledně čtení přitom nechám na vás, protože mě to nedá a pokračuji dál v produkci písmenek. Hlavním tématem budou jak vidno muži. Asi čekáte smršť stížností, že? Nenechte se mýlit, mám v plánu jenom pár konstatování. Protože věřte, nevěřte společnosti mužů se nevyhýbám a musím uznat, že hned po pískomilovi jsou muži mým nejoblíbenějším živočichem (preferuji introverty s výraznými rysy). Při tom je od první příčky na žebříčku mých oblíbených živočichů dělí tak málo. Jsou až na té druhé jenom z toho důvodu, že cizího muže bych si nikdy nepohladila, ani se s ním na potkání nemazlila, kdežto cizího p...

  Ještě než vám začnu něco vykládat, odcituji tu definici UFO: „UFO ( z anglického Unidentified Flying Object = neidentifikovaný létající objekt) je jev, kdy pozorovatel hlásí situaci, ve které pozoroval na obloze předmět, jehož podstatu není schopen racionálně vysvětlit.“ Toliko internet. Většinou, když otevřu dveře našeho bytu, začnu hodně nahlas hlásit... Co hlásím? Hlásím na celý barák různé nevysvětlitelné jevy a zaznamenávám neidentifikovatelné objekty, jejichž podstatu si absolutně nedokážu vysvětlit. Připadám si jako hlavní hrdinka nějakého béčkového sci-fi filmu. A jako taková si kladu otázky:     Proč všude nacházím malé celofánky s nápisem Lindet?           Proč je v chodbě na zemi omluvný list a vedle něho guma? Má nějaký hlubší význam, že tomuto výjevu asistuje jen jedna zimní kozačka, stojící při tom na okraji bahnité kaluže?        Co mi chtěl vesmír naznačit tím, že v poličce na koření nacházím ...