SKŘÍŇ

 

Někdy, když se v noci probudím, zaslechnu tenké sténání. Vychází z mé skříně. Když pak ráno vstanu, otevřu ji a dlouho do ní hledím, začnu sténat taky.

“ Mami, tebe něco bolí?“  ptají se děti.

„Ano, špek,“ odpovídám já.

Pak mé vzdychy plynule přejdou do modlitby:       

Skříni, skříni černobílá,

Nejsi ke mně vůbec milá.

I když si před tebe kleknu,

stejně zas nic neobléknu!

Často si před ni tedy kleknu a předčítám jí články o zaručených receptech na hubnutí nebo o tom, jak se správně provádí cviky na ploché bříško. Dělá jí to dobře a vydá mi pak i nějaké oblečení, které dopnu.

O čem to tu vlastně píši? Píši o nejsmutnějším nábytku v naší domácnosti. Jak jste správně odhadli, ano, je to moje skříň. Přestože vypadá zvenčí úplně stejně jako ta manželova, čiší z ní beznaděj. Je to tím, co ukrývá ve svém nitru. Není se čemu divit, je totiž narvaná k prasknutí zbytečnými starostmi o to, co si dnes vezmu na sebe, abych vypadala …. nezávisle? trendy ? sexy ? elegantně?

Skutečnost je však jiná

V podstatě jsem naštvaná, bláhová a líná!

Emoce bují jak houby, když zaprší

Nožem je nakrájím,

ať zmizí, na prach se vysuší.

Urnu jim nenabízím.

Klidně je naházím

do vroucí polévky všelikých chutí

mé osobnosti.

Ať se tam vyvaří,

a tím se vytvoří

nirvána bláznivosti.

Tyto starosti dostaly podobu mnoha zmuchlaných koulí oblečení veskrze černé barvy, kterými jsou vyplněny útroby toho ubohého nábytku. Černá totiž údajně alespoň opticky zeštíhluje a emoce ve skutečnosti nevyperete ani na devadesát.

Byly doby, kdy jsem měla oblečení úhledně rozdělené do jednotlivých sektorů s přiléhavými názvy. S přibývajícím věkem, kily a mírou deprese se oblečení rozplizlo do jednoho velkého sektoru s jediným názvem Hadry. Tím se začaly problémy hromadit.  Vyvalí se, pokud potřebuji nějaký konkrétní kousek oblečení - třeba černé tílko.  Jak ho najít?

Vyvinula jsem několik metod pátrání

Metoda první (náhodná):

Pohmatem pátrám,

police bezedné,

sto hadrů tahám,

Ten pravý ne a ne.

Metoda druhá (neefektivní):

Nemám na to nervy,

Plna zoufalství a vervy.

 Rhombecephalon emocemi zasažen-

-všechny koule musí ven.

Vyberu správný kus.

Zas to tam narvu a šlus.

Metoda třetí (konečná):

Rezignace nastala,

překvapení uchystala:

kterou kouli uchopím,

do té se prostě ustrojím.

Musím se pochlubit, že kromě koulí v policích mám ve skříni také ramínka. Spoustu ramínek. Některá mají dokonce jenom jedno rameno. Na ně si věším náhrdelníky, které mi někdo daroval, sama je nekupuji, protože je nenosím. Dále pásky, kterých se děsím, protože definují můj pas, a pestré šátky, které nejsou černé. Jsem ráda, že jsem našla pro takto zmrzačená ramínka využití a nemusím je vyhodit. Tím, že mám ty věci na co pověsit, je rovněž nemusím vyhazovat, přestože mi jsou k ničemu.  Takhle to mám i s některými kousky oblečení. Pojí mě k nim nostalgie vzpomínek na dobu, kdy jsem byla mladá a žádoucí. Uchovávám si je v očekávání návratu těch časů. Je zajímavé, že tyto kousky nejsou černé a jsou to většinou šaty. Někdy na ně omylem narazím, vytáhnu je, přiložím a říkám si „Božínku, jsou tak tenoučké, to nedám!“  A zamířím s nimi ke kontejneru. Pak si ale vzpomenu, jak jsem je měla
když…jsem spadla do kašny po státnicovém večírku,
když… jsem nabourala se svým prvním autem cestou za svou první láskou,
když… jsem jela načerno nočním vlakem do Budapešti.
No, a tak je tam s nostalgií a s tou vzpomínkou zase vrátím zpět. Některé se mnou tím pádem prošly všechny skříně mého života.

Existuje jistá australská influencerka, která vyvinula teorii efektivního šatníku. Radí, že každý kus oblečení by měl být pověšen na jednom ramínku a tato ramínka by pak měla být seřazena nikoliv podle druhu oblečení, ale podle druhu barvy. Je to naprosto převratný objev. Tak jsem to chtěla vyzkoušet. Investovala jsem tedy do nákupu ramínek a rozvěsila vše, včetně černých tílek, po jednom kousku. Nestačilo to, a tak jsem další ramínka vzala dětem ze skříně. Stále jsem jich neměla dost, nezbývalo než strhat manželovy košile a použít i ramínka z jeho skříně. Tyče v mé skříni se prohýbaly pod jejich tíhou. Proč mi tu tedy ještě zbyla taková hromada nepověšených hader?
No nic.
Poctivě jsem seřadila ramínkový sektor oblečení podle odstínů černé:
Tmavě černá,
 tmavší černá,
nejtmavší černá
a nakonec, pozor, antracitová.
Zbytek nepověšeného oblečení jsem uklidila do koše na špinavé prádlo a kochala jsem se celistvostí mého efektivního šatníku. Co myslíte, že se stalo, když jsem vyprala tři pračky prádla, na které mi nestačila ramínka?? Vznikly z nich koule. No prostě moje teorie nostalgie v šatníku se s teorií efektivního šatníku neslučuje, zvláště když přidáte teorii malé skříně.  Ramínka se časem proměnila v kostlivce nabalené ve vrstvě černých hábitů, jak kdyby tam mrzlo.

Přes to všechno, mám svoji skříň docela ráda. S jistotou se v ní dají schovat vánoční dárky. Nikdo by je totiž nehledal v tak dekadentním prostředí. A vůbec, moje skříň má schopnost pojímat nepřeberné množství věcí. Někdy mám pocit, že je opatřena jícnem a ty věci polyká. Docela často se mi stane, že do ní něco dám a ono to tam pak už není. Naopak někdy vyvrhne něco dávno zapomenutého. Nerada si připouštím, že se stává samostatným organismem, aby mě nezavřeli do blázince.

Včera, když jsem před ní zase klečela a předčítala jí, narazila jsem na stránku s horoskopy. Zaujal mě ten můj:

Jste přeplněna zbytečnými starostmi, které vás vedou do stavu beznaděje a dlouhodobé rezignace. Tentokrát vám rozhodně nepomůže shopping oblečení, zkuste kosmetiku.  Srovnejte si myšlenky a nevracejte se ke starým záležitostem. Nostalgie se zbavíte radikálním činem - rozprodejte své náhrdelníky. Čeká vás úklid v hlavě. Černé myšlenky nahradíte pozitivními zážitky. Přihlaste se do kurzu jógy, obejměte strom, podstupte plastickou operaci mozku - nirvánu máte nadosah.

Láska: Tento týden se nezamilujete a nikdo se nezamiluje do vás, přestože se cítíte mladá a žádoucí. Musíte vyházet všechny své kostlivce, co máte ve skříni, pak zkuste sebelásku.

Práce: Vaše problémy na pracovišti se hromadí, protože pracujete silně neefektivně. Buďte cílevědomá a srovnejte si věci na stole do přehledných sektorů. Vymyslete jim názvy.

Peníze: Věřte, že méně je někdy více. Víceméně očekávejte určitý obnos peněz.  Kupte si za něj větší skříň.

Jako by ten horoskop psala moje skříň.

Proto rada na závěr:  

Chceš-li poznat své nitro,

Cestu sebepoznání nastoupit.

Zkus své skříně nitro

pootevřením dvířek odhalit.

Prostě otevřete skříň a sestavte si horoskop na příští týden. Šlus