Sochařina
V mládí jsem studovala sochařskou školu. Nebylo v tom moc volné tvorby, pracovali jsme hodně podle sádrových modelů. Měla jsem ráda práci se sochařskou hlínou. Promyšlenou silou a její správně volenou intenzitou tvarujete poddajnou hmotu. Tady uberete, tady přidáte. Když je to nakřivo, trochu do toho praštíte a ono se to srovná, když to vypadá blbě, vezmete klacek a celé to rozmlátíte. Horší to bylo s kamenem. Celé čtyři roky jsem trnula strachy, že něco moc useknu a ono........ už to tam totiž pak nejde jen tak přilepit. No a když na něco tak intenzivně myslíte, jako já na ten prosekaný výtvor, nebo uprýsknutý roh soklu, tak se to samozřejmě stane. A tak jsem nějak prolezla, všechno zapomněla a dala se na jinou profesní dráhu. Své sochařské zkušenosti jsem oprášila až když jsem otěhotněla se svým prvním dítětem. Představovala jsem si, jak budu promyšlenou silou a její správně volenou intenzitou hníst jeho duši a tvarovat charakter podle univerzálního a všeobecně uznávaného mode