Příběh o stahovacím prádle

                                                                                                       

Někde jsem se kdysi dočetla, že postavu ženy lze tvarově přirovnat ke třem druhům ovoce:

a) tvar hrušky, kdy se sádlo ukládá v dolních partiích těla.

b) tvar jablka, kdy se sádlo ukládá hlavně v oblasti břicha, beder a někomu možná i v podpaží.

Pak tam byl ještě nějaký druh ovoce c) který za zabýval dokonalou postavou. Tedy nic zajímavého.

Naopak varianta d) podle které by se sádlo ukládalo úplně ve všech partiích najednou, tak ta tam třeba vůbec uvedená nebyla.

Podle přiloženého testu a nahodilého pohledu do zrcadla jsem si vyhodnotila, že mám postavu za b). S tímto zjištěním jsem žila klidně dál. Až do doby, než jsem dostala lístek na maturitní a absolventský ples naší školy, kde jsem měla figurovat coby třídní učitelka. Budu tedy asi 8 minut ve světle ramp při šerpování, přípitcích a společném fotografování s mými svěřenci.

Tragédie, musím sehnat v šibeničním termínu šaty pro jablko.

Měla jsem jasnou představu. Jak asi víte z vlastní zkušenosti, to je to nejhorší. Nalézt něco, co naplní, či předčí vaše představy. Již ve čtvrtém obchodě jsem klesala vyčerpáním. Tak jsem se rozhodla, že si koupím ty šaty, co si zrovna zkouším, ačkoliv mají pouze velikost S a jsou úplně jiné, než ty z představ. Zepředu dobrý, z boku jasná malvice. Naaplikuji stahovací prádlo a bude to cajk.

Doma jsem však dospěla k zjištění, že zbraně, které mám v sektoru spodního prádla, na velikost S nestačí. Musím zakoupit těžší kalibr. Něco jako kalašnikov.

Ples se koná již zítra. Dnes učím až od půl jedenácté. Stihnu to před tím. Šup šup. A tak jsem nakráčela do obchoďáku tentokrát bez jasné představy. Zcela jsem vyloučila specializované obchody, kde by kolem mě úslužně kroužily dvě paní a já si nakonec koupila něco děsně drahého a neupotřebitelného. Sámoška ve stylu MaS bude fajn. Jo, něco tam viselo, bylo to na tenkých ramínkách, zepředu vykrojené pod prsa, zezadu tak akorát zaplněné a dlouhé skoro ke kolenům, takže to stáhne jablka i hrušky.

Strhla jsem to i s ramínkem a rychle ke kase. Paní byla sice jedna, ale úslužná a tak se mě zeptala, jestli jsem si to zkoušela. Říkám, že ne. Vážně se na mě zadívala a pevně pravila, že takové věci by se měly zkusit. No mám na to 15 minut. Tak rychle.

Kabinku jsem neprodyšně utěsnila závěsem a se zavřenýma očima se svlékla do spodního prádla. Pak jsem na sebe přes hlavu začala rvát tu věc. Stáhlo mi to nejprve obličej. Sunula jsem to níž a níž, hrnulo to před sebou obludné množství živé masy v různých deformacích. Na chvíli jsem otevřela oči a bylo mi jasné, že tahle tenká věc nikdy nemůže pojmout tolik dužniny co na sobě mám. Ale najednou to udělalo blop a byla jsem v tom až do půl stehen. Proč mě to ale tak strašně tlačí na prsa, která místo toho, aby byla z obliga a vynikla, byla zakryta látkou a přestala de facto existovat.

No jasně, vždyť to mám obráceně!

Podívala jsem se do zrcadla a musela ocenit to, jak bezvadně mám teď zvýrazněné lopatky.

Co teď?

Vysunula jsem ruce z ramínek a zkusila to otočit na sobě ve směru hodinových ručiček. Prudce jsem trhala látkou v daném směru. Pak jsem vší silou zběsile cukala na všechny strany světa. Nabyla jsem dojmu, že pokud se mi to podaří otočit, otočím to i s vnitřním sádlem, které pak budu mít na zádech jak batoh. Možná jsem přišla na nový způsob liposukce. Špek který nevidím, neexistuje.

Nepodařilo se. Nějak se to ke mně celé přicuclo. Musím to ze sebe dostat přes hlavu a pak si to zase přes tu hlavu narvat zpět na tělo.

Chytla jsem to za spodní konec v půli stehen a táhla silou nahoru k hlavě. Šlo to docela hladce. Jenže, pak se to zarazilo pod rameny. Mé ruce stále držící konec té věci jsem měla nad hlavou, zbytek byl někde dole, kam jsem teď nedohlédla, protože všude kolem mé hlavy byl černý elasten, který mě opravdu hodně stahoval a nešlo s ním hnout. Nejprve jsem si připadala jako ve stanu s rozbitým zipem. Pak jsem si vzpomněla na pokyny, co jsem někde vstřebala a týkaly se toho, jak se má chovat člověk zasypaný lavinou. Snažila jsem se vytvořit si vzduchovou kapsu se zásobou kyslíku. Taky jsem si vybavila větu z instruktáže, že rozhoduje prvních 15 minut od zasypání, pak šance na přežití výrazně klesají. Musím jednat rychle, protože nejenom, že za 15 minut zemřu, ale taky začínám učit.

Přestože se mi přestal dokrvovat mozek vlivem nedostatku kyslíku, představovala jsem si sama sebe, jak v této ponižující poloze – polonahá s rukama nad hlavou lapenou spolu s nimi do černé pasti, se vypotácím z kabinky a budu z posledních sil křičet pomóóóc. Nebo, zde v kabince omdlím a najde mě tu až po zavíračce nějaká uklízečka, nebo nedejbože uklízeč. Zoufale jsem začala smýkat horní polovinou těla uvězněného ve stahováku. Narážela jsem vztyčenýma rukama do zrcadel. Zvýšil se mi krevní tlak, definitivně došel kyslík a jen jsem sípala. A pak jsem zabrala v poslední smrtelné křeči. Udělalo to blop a byla jsem z toho venku.

Ufff! Už není na nic čas. Rychle jsem se oblékla. Rozcuchaná, vyčerpaná a ve tváři brunátná jsem předstoupila před tu zákeřnou osobu u kasy. Ta jakoby nic navodila profesionální úsměv a zeptala se: "sedí?"

Vážně jsem se na ni zadívala a pevně pravila: "sedí."

No a jak to bylo dál? Doma mi při potupné aplikaci té věci na tělo pomáhali děti. Manžela jsem se rozhodla vůbec nezasvěcovat a nechat ho u toho, jak jsem zhubla zatímco byl celý den v práci. 

Na samotné akci až na to, že prádlo působilo jako akumulátor tepla, návštěva toalety mi zabrala víc času než cesta kolem světa a můj pohyb se omezil na tisíce malinkých krůčků, to bylo fajn.

Když jsem přišla s posledním metrem domů, musela jsem chtě, nechtě vzbudit manžela, který usnul u dětí, a požádat ho o pomoc s deaplikací té věci. Kupodivu to šlo lehce.

Z toho všeho jsem vyvodila několik rad:

1. Pokud si jdete koupit stahovací spodní prádlo, vezměte si s sebou nějakou blízkou osobu. Nikdy nechoďte sama

2. Pokud se nikdo z blízkých nechce této akce účastnit, nepouštějte při oblékání a svlékání mobil z ruky a v případě nebezpečí zavolejte odbornou pomoc.

3. Vybírejte obchod s dostatečně prostornými kabinkami

4. Nic si nenalhávejte.