PLAVBA
Dnes jsem zažila něco tak nečekaného, že se mi nečekaně vybavil
můj velký oblíbenec Jack Kerouac. Ten tenkrát napsal svůj nejslavnější román
Na cestě, což je v podstatě jedna mega dlouhá, zpětně nekorigovaná věta. Tento
styl nazval "spontánní próza" a tento styl mu zaručil světový věhlas.
Já jsem dnes vyvinula velké sportovní úsilí, nemohu popadnout dech a na základě toho jsem vyvinula podobný styl jako Jack, který jsem nazvala "podvodnní próza". Text je složen z několika dlouhých, zpětně nekorigovaných vět, které je nutné číst při dlouhém výdechu. Mezi větami je nutný intenzivní nádech. Cítíte, jako byste se nadechovali nad hladinou a vydechovali pod vodou. Světový věhlas nečekám.
PLAVBA
Nádech
Včera jsem se rozhodla, že už musím přestat zakládat na
sádlo, že sádla už mám dost, že se prostě musím hnout, protože svojí siluetou
začínám připomínat paní Kadrnožkovou z Macha a Šebestové, a jak jsem si to
včera uvědomila, tak jsem dnes vyrazila na bazén, ale pozor, nekoupila jsem si
tentokrát vstup do vířivky a na tobogán, zaplatila jsem si pouze vstup do
plaveckého bazénu 50 m na délku, to je to místo, co se tam vždycky plácají ti
zoufalci v čepičkách, brýlích a střídavě dýchají do vody a do vzduchu a do
vody a do vzduchu a plavou 50 metrů tam a pak zase zpátky a pak zase tam a tak
stále dokola - voda, vzduch, tam a zpět – takže ano, do téhle antikreativní
činnosti jsem se rozhodla pustit, pročež můj manžel vykonává tuto činnost s
těmito monotónní pohyby třikrát týdně, prý si tím údajně léčí nervy a
mimo jiné díky nim, tedy těm monotónním pohybům v bazénu, shodil už
opravdu hodně sádla, takže když spolu někam náhodou jdeme a jdeme náhodou vedle
sebe, což se moc nestává, vypadáme jako Laurel a Hardy.
Nádech
No, a tak jsem se v kabince převlékla do toho děsivého
oděvu co se nazývá plavky a s odhalenými údy vylezla na veřejnost, to byl
první milník, který jsem překonala na své sportovní cestě, dále jsem našla dámské
sprchy, aniž bych způsobila nějaké faux pas v pánských sprchách, toho jsem
se totiž dost bála, že zabloudím někam, kde mě nečekají, ale jak vidno
orientační smysl se věkem zdokonaluje, a nakonec ještě ty plavecké brýle si
budu muset nějak aplikovat, přestože v nich budu dozajista vypadat jako úplný
trotl, navíc se vůbec nehodí ke střihu mých plavek, ke mně celé se nehodí,
protože jsou sportovní a já jsem různé věci, ale sportovní tedy v žádném
případě.
Nádech
Plavecké brýle, co jsem třímala v ruce, byly po
manželovi a kupodivu se mi samy bez problémů přicucly k obličeji hned při
prvním pokusu o nasazení, a tak jsem mohla začít se svojí sportovní kariérou - dýchala
jsem střídavě do vody a do vzduchu a plavala jsem plynule tam a zpět a pak zase
tam, ale na cestě zpět se mi ty brýle zamlžily, z čehož vyplývá, že jsem
si je chtěla sundat a vypláchnout vodou, jenže jsem je měla tak přicuclé ke
kůži, že sundat nešly a bylo nutné vyvinout značné úsilí a především násilí,
aby se odcucly, a když jsem si je nakonec servala, byl to takový odcuc, že jsem měla
nutkání zkontrolovat si oči, zda mi stále drží v důlcích, pak jsem brýle propláchla v naději, že problém je
jednou provždy vyřešen, jenže ony mi teď pro změnu zase nešly nandat, prostě ne
a ne se přicucnout k mému obličeji, a to byla prekérka, protože to byste se
divili, jak je náročné plavat s nepřicucnutými brýlemi, to vám do nich
totiž zatéká, a jak v nich máte otevřené oči, můžete sledovat
v přímém přenosu, jak se s každým ponořením hlavy pod hladinu zvyšuje
hladinka vody ve vašich brýlích.
Nádech
Nejprve je nizoučká
ta hladinka, a tak si říkáte, že dobrý, že to dáte, že by možná bylo hezké
chovat v té hladince nějakou malinkatou barevnou rybičku, která by po zbytek
času byla doma v akvárku, ale takhle byste ji mohli venčit v té
hladince netěsnících brýlí po manželovi, jenže tyto naivní představy vám
vyvrátí o čtyři tempa později hladina, která stoupne tak, že byste v ní
mohli venčit vorvaně, je tak vysoká, že vám zateče do sklivce a to jste
v řiti, protože hovno vidíte, tak zaplujete ke kraji bazénu, vylijete
vodu, snažíte se o přicucnutí, ale marně, tak plujete dál, uděláte pět temp a
abyste zase vylívali, no a takhle třikrát a dost, prostě dost.
Nádech
Úplně mě to rozčílilo a natlakovalo tak, že jsem si ty
zpropadené plavecké brýle v tom rozrušení opravdu silným tlakem vtlačila do
kostní očnice až mi zapraskal podočnicový i nadočnicový oblouk a dokonce se
ozvala i kost v zátylku, teď když brýle držely, konečně jsem si mohla užívat
plavbu, kochat se jak barva chlorované vody dokáže uklidnit, jak pravidelné
dýchání přechází až do holotropního a tak vás může uvést do mírného transu, což
vede k tomu, že přestáváte počítat uplavané bazény a začínáte mít pocit,
že vám rostou ploutve a vaše tělo začínají pokrývat šupiny, takže nakonec z vás
bude mořská panna a odtokovým kanálkem odplavete do moře, jenže pak, když se
dvakrát za sebou přitopíte, dojde vám a došlo to i mě, že už toho máte dost.
Nádech
Vyšvihla jsem se po kovovém žebři na břeh, voda stékala po
mém zpevněném těle, dozajista se mi zpevnil střed těla, dále pak zesílila
ramena a samozřejmě i prsa, dále jsem
zhubla deset kilo, opálila se
a omládla. Trochu se mi teda třásly nohy, ale to bylo
tou ploutví, co jsem ji místo nich ještě před chvílí měla.
Prsk kuck kuck
Nádech
Ve sprchách jsem si omyla vlasy, v šatnách se převlékla
a pak sebevědomě kráčela k východu, kde se na mě pan hlídač u turniketů potutelně
usmál, ale já ho přehlédla jako louku, protože můj doplatek činil 0,- Kč, což je super,
a tak jsem si ještě před východem zašla vyfoukat vlasy, abych byla fakt
dokonalá,
a tam u fénů jsem se podívala do zrcadla, což jsem asi neměla dělat,
nebo jó, nebo nevím, prostě ten pohled mě ukrutně vyděsil, musela jsem potlačit
výkřik hrůzy, něco strašného se mi totiž stalo s obličejem, vlastně s očima, vypadala
jsem jako veverka z Doby ledové, jako Elza z Ledového království, jako
Stitch, jako ten mimoň co má svářečské brýle, prostě jako totální trotl…bylo to
fakt děsivé, brutálně se mi totiž do mé tváře vepsaly ty plavecké brýle po mém
manželovi, měla jsem od nich kolem očí červené až krvavé otisky což opticky i jinak
zdůraznilo mé pytle pod očima a co víc udělaly se mi pytle i nad očima a co
víc, nejspíš se mi udělaly ty pytle i uvnitř očí, protože mi přišlo, že mám dost
strašidelně vypoulené bělmo, ale možná to bylo způsobeno jen celkovým
vypouleným dojmem mého rozlehlého očního okolí a ten hlídač u turniketů to
viděl jako první…
Výdech
To je konec mému sportovnímu odhodlání.
Rady od bazénu:
Nenoste do bazénu nic po svém manželovi.
Nedělejte nic, po svém manželovi.
Zapomeňte na manžela.
Výzva
pro vás:
Shoďte
sádlo svým vlastním způsobem.
Od srdce jsem se zasmála.😂 Potřebovala bych Tvou povídku nahrát a pouštět si ji, až budu plavat v našem studeném bazénu, abych plavala s úsměvem a rychleji a nestála se ze mě ledová kra s přicuclými růžovými brýlemi od Markétky.
OdpovědětVymazatPáji, brýle po dětech mě děsí ještě víc! To ne! Něco náhraji až najdu svůj hlas 😉
VymazatOoo. Jak poučné... A mimochodem, napadá mě ještě sofistikovanější řešení -nemějte manžela!! A nebo - vyměňte bazén za vinárnu - tam se vaky udělají samy a bez namahy! Děkuji autorce za krásnější den!
OdpovědětVymazatPytle z vinárny, hmm dobré téma na příští fejeton! Díky
Vymazat