PLAVBA

   Dnes jsem zažila něco tak nečekaného, že se mi nečekaně vybavil můj velký oblíbenec Jack Kerouac. Ten tenkrát napsal svůj nejslavnější román Na cestě, což je v podstatě jedna mega dlouhá, zpětně nekorigovaná věta. Tento styl nazval "spontánní próza" a tento styl mu zaručil světový věhlas.

   Já jsem dnes vyvinula velké sportovní úsilí, nemohu popadnout dech a na základě toho jsem vyvinula podobný styl jako Jack, který jsem nazvala "podvodnní próza". Text je složen z několika dlouhých, zpětně nekorigovaných vět, které je nutné číst při dlouhém výdechu. Mezi větami je nutný intenzivní nádech. Cítíte, jako byste se nadechovali nad hladinou a vydechovali pod vodou. Světový věhlas nečekám.



 

PLAVBA

Nádech

Včera jsem se rozhodla, že už musím přestat zakládat na sádlo, že sádla už mám dost, že se prostě musím hnout, protože svojí siluetou začínám připomínat paní Kadrnožkovou z Macha a Šebestové, a jak jsem si to včera uvědomila, tak jsem dnes vyrazila na bazén, ale pozor, nekoupila jsem si tentokrát vstup do vířivky a na tobogán, zaplatila jsem si pouze vstup do plaveckého bazénu 50 m na délku, to je to místo, co se tam vždycky plácají ti zoufalci v čepičkách, brýlích a střídavě dýchají do vody a do vzduchu a do vody a do vzduchu a plavou 50 metrů tam a pak zase zpátky a pak zase tam a tak stále dokola - voda, vzduch, tam a zpět – takže ano, do téhle antikreativní činnosti jsem se rozhodla pustit, pročež můj manžel vykonává tuto činnost s těmito monotónní pohyby třikrát týdně, prý si tím údajně léčí nervy a mimo jiné díky nim, tedy těm monotónním pohybům v bazénu, shodil už opravdu hodně sádla, takže když spolu někam náhodou jdeme a jdeme náhodou vedle sebe, což se moc nestává, vypadáme jako Laurel a Hardy.

Nádech

No, a tak jsem se v kabince převlékla do toho děsivého oděvu co se nazývá plavky a s odhalenými údy vylezla na veřejnost, to byl první milník, který jsem překonala na své sportovní cestě, dále jsem našla dámské sprchy, aniž bych způsobila nějaké faux pas v pánských sprchách, toho jsem se totiž dost bála, že zabloudím někam, kde mě nečekají, ale jak vidno orientační smysl se věkem zdokonaluje, a nakonec ještě ty plavecké brýle si budu muset nějak aplikovat, přestože v nich budu dozajista vypadat jako úplný trotl, navíc se vůbec nehodí ke střihu mých plavek, ke mně celé se nehodí, protože jsou sportovní a já jsem různé věci, ale sportovní tedy v žádném případě.

Nádech

Plavecké brýle, co jsem třímala v ruce, byly po manželovi a kupodivu se mi samy bez problémů přicucly k obličeji hned při prvním pokusu o nasazení, a tak jsem mohla začít se svojí sportovní kariérou - dýchala jsem střídavě do vody a do vzduchu a plavala jsem plynule tam a zpět a pak zase tam, ale na cestě zpět se mi ty brýle zamlžily, z čehož vyplývá, že jsem si je chtěla sundat a vypláchnout vodou, jenže jsem je měla tak přicuclé ke kůži, že sundat nešly a bylo nutné vyvinout značné úsilí a především násilí, aby se odcucly, a když jsem si je nakonec servala, byl to takový odcuc, že jsem měla nutkání zkontrolovat si oči, zda mi stále drží v důlcích, pak jsem brýle  propláchla v naději, že problém je jednou provždy vyřešen, jenže ony mi teď pro změnu zase nešly nandat, prostě ne a ne se přicucnout k mému obličeji, a to byla prekérka, protože to byste se divili, jak je náročné plavat s nepřicucnutými brýlemi, to vám do nich totiž zatéká, a jak v nich máte otevřené oči, můžete sledovat v přímém přenosu, jak se s každým ponořením hlavy pod hladinu zvyšuje hladinka vody ve vašich brýlích.

Nádech

 Nejprve je nizoučká ta hladinka, a tak si říkáte, že dobrý, že to dáte, že by možná bylo hezké chovat v té hladince nějakou malinkatou barevnou rybičku, která by po zbytek času byla doma v akvárku, ale takhle byste ji mohli venčit v té hladince netěsnících brýlí po manželovi, jenže tyto naivní představy vám vyvrátí o čtyři tempa později hladina, která stoupne tak, že byste v ní mohli venčit vorvaně, je tak vysoká, že vám zateče do sklivce a to jste v řiti, protože hovno vidíte, tak zaplujete ke kraji bazénu, vylijete vodu, snažíte se o přicucnutí, ale marně, tak plujete dál, uděláte pět temp a abyste zase vylívali, no a takhle třikrát a dost, prostě dost.

Nádech

Úplně mě to rozčílilo a natlakovalo tak, že jsem si ty zpropadené plavecké brýle v tom rozrušení opravdu silným tlakem vtlačila do kostní očnice až mi zapraskal podočnicový i nadočnicový oblouk a dokonce se ozvala i kost v zátylku, teď když brýle držely, konečně jsem si mohla užívat plavbu, kochat se jak barva chlorované vody dokáže uklidnit, jak pravidelné dýchání přechází až do holotropního a tak vás může uvést do mírného transu, což vede k tomu, že přestáváte počítat uplavané bazény a začínáte mít pocit, že vám rostou ploutve a vaše tělo začínají pokrývat šupiny, takže nakonec z vás bude mořská panna a odtokovým kanálkem odplavete do moře, jenže pak, když se dvakrát za sebou přitopíte, dojde vám a došlo to i mě, že už toho máte dost.

Nádech

Vyšvihla jsem se po kovovém žebři na břeh, voda stékala po mém zpevněném těle, dozajista se mi zpevnil střed těla, dále pak zesílila ramena a samozřejmě i prsa, dále jsem zhubla deset kilo, opálila se
a omládla. Trochu se mi teda třásly nohy, ale to bylo tou ploutví, co jsem ji místo nich ještě před chvílí měla.

Prsk kuck kuck

Nádech

Ve sprchách jsem si omyla vlasy, v šatnách se převlékla a pak sebevědomě kráčela k východu, kde se na mě pan hlídač u turniketů potutelně usmál, ale já ho přehlédla jako louku, protože můj doplatek činil 0,- Kč, což je super, a tak jsem si ještě před východem zašla vyfoukat vlasy, abych byla fakt dokonalá,
a tam u fénů jsem se podívala do zrcadla, což jsem asi neměla dělat, nebo jó, nebo nevím, prostě ten pohled mě ukrutně vyděsil, musela jsem potlačit výkřik hrůzy, něco strašného se mi totiž stalo s obličejem, vlastně s očima, vypadala jsem jako veverka z Doby ledové, jako Elza z Ledového království, jako Stitch, jako ten mimoň co má svářečské brýle, prostě jako totální trotl…bylo to fakt děsivé, brutálně se mi totiž do mé tváře vepsaly ty plavecké brýle po mém manželovi, měla jsem od nich kolem očí červené až krvavé otisky což opticky i jinak zdůraznilo mé pytle pod očima a co víc udělaly se mi pytle i nad očima a co víc, nejspíš se mi udělaly ty pytle i uvnitř očí, protože mi přišlo, že mám dost strašidelně vypoulené bělmo, ale možná to bylo způsobeno jen celkovým vypouleným dojmem mého rozlehlého očního okolí a ten hlídač u turniketů to viděl jako první…

Výdech

To je konec mému sportovnímu odhodlání.

 

Rady od bazénu:

Nenoste do bazénu nic po svém manželovi.

Nedělejte nic, po svém manželovi.

Zapomeňte na manžela.

 

Výzva pro vás:

Shoďte sádlo svým vlastním způsobem.

Komentáře

  1. Od srdce jsem se zasmála.😂 Potřebovala bych Tvou povídku nahrát a pouštět si ji, až budu plavat v našem studeném bazénu, abych plavala s úsměvem a rychleji a nestála se ze mě ledová kra s přicuclými růžovými brýlemi od Markétky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Páji, brýle po dětech mě děsí ještě víc! To ne! Něco náhraji až najdu svůj hlas 😉

      Vymazat
  2. Ooo. Jak poučné... A mimochodem, napadá mě ještě sofistikovanější řešení -nemějte manžela!! A nebo - vyměňte bazén za vinárnu - tam se vaky udělají samy a bez namahy! Děkuji autorce za krásnější den!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pytle z vinárny, hmm dobré téma na příští fejeton! Díky

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUŽI

MOZEK

Pokud potřebujete vypnout, zkuste výzvu Tuctovky