Varianty svobody

 

17.2.2O21

Varianta A)

Z nařízení vlády sedím na gauči a chatuji si se svými žáky v marném očekávání odevzdání jejich práce, kterou jsem jim zadala ve vysoce sofistikovaném levelu již včera večer.

Manžel z nařízení vlády dělá na snídani míchaná vejce na cibulce s máslovými toasty. Je totiž doma na kurzarbeitu. Mladší dcera je z nařízení vlády ve škole. Starší syn se z nařízení vlády v pokoji točí na židli, zatímco na něho z monitoru pořvává kvalitně rezignovaná paní učitelka.

Až synovi skončí on line výuka, plynule přejde do online her, kde se socializuje se spolužáky až do oběda. Dnes budou hovězí líčka, protože opět vaří manžel. Dcera přijde ze školy a nastoupí do online kroužků. Syn bude vykopnut před dům, aby se socializoval v reálném životě. My s manželem si pustíme nějaký dobrý film.

Jako by mi nic nechybělo - když chci mezi lidi, zajdu si do přírody, když nemám na lidi náladu, projedu se MHD. Nakupují za mě cizí lidé a nosí mi to až před dveře. Za hadříky jsem v posledním půl roce ušetřila alespoň bilión. Na odrosty si dám čepici a na obličej roušku, takže už ani ty dvě ženy k+k nepotřebuji.

Jsem ve stavu hibernace. Hluboký odpočinek, životní funkce potlačeny na minimum. Po tom jsem vždycky toužila .…...tak proč mě to tak irituje?

Možná je to ta absence svobodného rozhodnutí. A tak bych se možná raději uchýlila k variantě B ?

17.2.2020

Varianta B)

Vážně chci vstávat každý den před šestou? Budit děti a vléct je do školy? Rvát se do přeplněného autobusu směr Ústavy akademie věd? Potkávat v práci stovky tváří a na každou zjevně reagovat? Pak rychle oběd ve školní jídelně: “bez polévky prosím“. A rychle pro děti, raději vezmu i ty cizí, abych jich neměla málo, a všechny nasoukat do autobusu s těmi jejich hranatými aktovkami je sci-fi. Vyplivnout je v nějakém kroužku, nákup na tržnici, nákup v obchoďáku, vyzvednout z kroužku, chtějí na hřiště, něco mi v té tašce teče. V šest večer jsme doma. Úkoly, večeře, děti ještě musí číst nahlas a já u toho nesmím usnout …..a pak konečně polštář.

Ne ještě ne!

Zapomněla jsem na manžela...něco mi říkal asi před třemi hodinami, neposlouchala jsem ho. Jdu za ním do obýváku. Už má fotbal...dnes jsem to nestihla. A ráno vstát před šestou…..

Vážně tohle chci?

Ani jedna z variant nezní nijak svobodně.

Co s tím?

- Budhistická rada zní: Žij přítomným okamžikem - žádné před, žádné po.

- Moje rada zní: hledej variantu C

- Nebo si alespoň zapátrej po okamžiku, kdy jsi se naposledy cítil/a svobodný/á.

(Já asi před 15ti lety - Bylo to na párty v domě u mého oblíbeného bratrance. Měla jsem krátké tričko s plochým břichem, tančila jsem tak, až jsem urvala lustr...a sestřenice druhý.)