Chybí ti nadpis? Hádej, co to je: Když to je, nikdo to nevidí. Když to není, teprve si všimnou…..

 

Chybí ti nadpis? Hádej, co to je:

Když to je, nikdo to nevidí. Když to není, teprve si všimnou…

 (Úklid)

Na světě je plno báječných věcí. Jsou tu ale i věci, které bytostně nesnáším. Na prvním místě tohoto pomyslného seznamu je úklid. Mám ráda uklizeno, ale nerada uklízím. Přijde mi depresivní zabývat se hodiny něčím tak pomíjivým. Teď tady například sedím uprostřed velikého nepořádku, který by klidně mohl konkurovat nějaké přírodní katastrofě. Co ale dělám? Uklízím snad? Ne ne, raději pro vás píšu tuhle Svinčík story. Prokrastinace je můj jediný způsob boje s pocitem neuspořádanosti mého životního prostoru. Jednoduše řečeno, kašlu na to. Ne vždy tomu, ale tak bylo.

Bylo nebylo, jednoho dne jsem se rozhodla pro důkladnější úklid celého bytu. Děti byly ještě batolata a tak jsem je i s jejich otcem poslala na celé odpoledne někam, kde mi nebudou překážet. Vytvořila jsem si dokonalý úklidový plán: nejprve ošmrdlám koupelnou a záchod, pak budu šmrdlat v ložnicí, obýváku a kuchyňi, nakonec šmrdli, šmrdli dětský pokoj.

Odhodlaně jsem vstoupila do koupelny. První, co mě v této místnosti zaujalo jakožto velký nepořádek, bylo zašedlé vroubkování na otočném spínači na pračce, kterým volíte druh pracího programu. Vyčištění houbičkou mě neuspokojilo. Sáhla jsem tedy po ušítku (vatová tyčinka), kterých bylo po koupelně poházeno docela dost. Překvapilo mě, že vatička tohoto improvizovaného nástroje společně s příhodným mycím prostředkem zafungovala naprosto bravurně. Zcela nadšeně jsem takto vyčistila všechny knoflíky na pračce, pro jistotu i ty dotykové. Zkusila jsem, zda budu mít stejný úspěch s usazeninami vodního kamene na umyvadlové baterii a to i v jejích vnitřních částech. Pak už jsem se vrhla na zem a vášnivě drhla ušítkem spáry mezi dlaždicemi. Vatové tyčinky jako čisticí nástroj jsem považovala za vlastní vynález a byla jsem na něj náležitě hrdá. Úplně nejlépe to fungovalo na těsnicí gumu kolem okenních skel. Tímto zjištěním jsem se dostala do jakési uklízecí euforie a ošmrdlala jsem všechny gumy, co jich v bytě máme. To ale nebyl konec. Jako posedlá jsem ušítkovala vypínače, dírky v zásuvkách nebo prostor mezi písmenky na klávesnici. Dále všechny uzoulinké škvírky, co jsem kde v bytě našla a ve kterých se drží špína. Například kolem knoflíků na troubě, mezi skříňkami v kuchyni, mezi sklem a kovem na dvířkách mikrovlnky, ve větráku na záchodě…….

Když mi došla ušítka, byla už venku tma. Bože, za chvíli jsou tady a já mám plný dřez špinavého nádobí od oběda! V zámku zachrastily klíče. Vyčerpaně jsem klesla do křesla. „Maruško, co se stalo?“, rozhlédl se manžel po bytě, „ty jsi usnula?“ Snažila jsem se mu ukázat všechna vyčištěná místa v našem bytě. Nejenom, že to neocenil, ale ještě mi vyčetl, že si nemá čím vyčistit uši.

To bylo naposledy, co mě bavilo uklízet.

Co z toho vyplývá?

Pokud vnesete do fádní činnosti vlastní inovace, může vás začít i bavit.

Může se stát, že inovace se na poprvé nesetkají s pochopením, nenechte se odradit.(Van Gogh ,například, se uznání svého stylu vůbec nedožil.)

! Ovšem nejlepší bude, pokud to máte stejně jako já, sehnat si někoho, kdo za vás uklidí !

Nedávno jsem shlédla video, na kterém slon sbírá chobotem odpadky poházené po zemi a hází je do odpadkového koše. Údajně na to přišel sám.                                   

 ! Takže, nejlepší bude, sehnat si slona !