SKŘÍŇ
Někdy, když se v noci probudím, zaslechnu tenké sténání. Vychází z mé skříně. Když pak ráno vstanu, otevřu ji a dlouho do ní hledím, začnu sténat taky. “ Mami, tebe něco bolí ?“ ptají se děti. „Ano, špek,“ odpovídám já. Pak mé vzd y chy plynule přejdou do modlitby: Skříni, skříni černobílá , Nejsi ke mně vůbec milá. I když si před tebe kleknu, stejně zas nic neobléknu! Často si před ni tedy kleknu a předčítám jí články o zaručených receptech na hubnutí nebo o tom , jak se správně provádí cviky na ploché bříško. Dělá jí to dobře a vydá mi pak i nějaké oblečení, které dopnu. O čem to tu vlastně píši? Píši o nejsmutnějším nábytku v naší domácnosti. Jak jste správně odhadli, ano, je to moje skříň. Přestože vypadá zvenčí úplně stejně jako ta manželova, čiší z ní beznaděj . Je to tím , co ukrývá ve svém nitru . Není se čemu divit , je totiž narvaná k prasknutí zbytečnými starostmi o to , co si dnes vezmu na sebe, abych vypadala …. nezávisle? trendy ? sexy ?