RAKVIČKA
Je začátek školního roku. Koriguji kroužky, navštěvuji třídní schůzky, jsem v očekávání toho nejhoršího a hlavně sháním ekologicky nezlikvidovatelné věci, jejichž pořízením prohlubuji svoji uhlíkovou stopu. Mám na mysli hlavně něco tak strašného, jako jsou obaly na sešity. Vcházím do papírnictví. Zdá se, že všichni lidé z Prahy 8 měli pro dnešní slunečný den stejný plán. Fronta se táhne celým obchodem, dále do vestibulu nákupního centra až k nedaleké autobusové zastávce. Chudák planeta. Zvolím tedy raději opačný směr a zajdu si naproti do cukrárny na rakvičku se šlehačkou. Nesu si ji ke stolečku tamhle v rohu, tak aby mě nic nerušilo a já mohla sedět čelem proti bílé zdi. Rakvička není ledajaká. Její základ je sice z klasického šlehaného těsta… (Hledím do zdi a představuji si, jak se přeslazená hmota šlehá do bíla a pak se zprudka nadechuje v troubě do růžova.) …tento zázrak je však navíc pokrytý tenkou vrstvou pevné čokolády. (Vidím velkou káď plnou hedvábně hnědé hmoty s kovový