Pokud potřebujete vypnout, zkuste výzvu Tuctovky
Někdy si říkám, jak by to bylo krásné celý den zůstat v pyžamu a nevystrčit z postele ani nohu a zpod peřiny ani nos. Převalovat se slastně z boku na bok a spát, nebo jen tak zírat do stropu, nebo mít hlavu na polštáři a dívat se z okna ložnice na mraky. Kdyby k tomu ještě ťukaly dešťové kapky o okenní parapet a hrála nějaká dobrá hudba, byl by to báječně strávený den. Vypnout mozek i tělo, to by se mi chtělo. Takové plány mám obvykle v šeru rána, hned po zazvonění budíku. Nechce se mi hýbat, nechce se mi ani zívat nechce se mi mozek zapojit natož se z pyžama přestrojit Nechce se mi skříň vůbec otvírat Ani do zrcadla se nechci podívat Nechci puch včerejších svačin čichat Nechce se mi káva lžičkou míchat Nechci vidět svítání Nechci slyšet jakékoliv zvonění Nechci děti budit Nechci je věčně prudit Nechci poslouchat jejich „dnes nikam nejdu, a to myslím vážně!“ "Čeká nás překrásný den, tak vstávinky", prosím je snažně. Jak přesvědčit někoho o tom o čem sami nejste přesvě