Život TUCTOVKY

  Ráno jsem vstala a užuž jsem měla pocit, že budu mít tu správnou náladu, která se ode mě očekává. Byl víkend, za okny se rýsoval den bez oblačnosti a z kuchyně voněla snídaně, co připravil manžel. Usedla jsem ke stolu a zjistila, že snídaně voní až příliš, venku převládla oblačnost, a navíc po mně manžel chce, abych mu napsala seznam, co je potřeba na Vánoce. Prý aby to stihl včas obstarat. Jak, seznam? Jak, cojepotřebanavánoce ? To bych se musela zamyslet, to bych potřebovala mít tu správnou náladu pro takový seznam. Jako bych neměla svých seznamů dost! Teď ještě tohle… To ale nebylo naší konverzaci konec. Pak se mě ještě totiž zeptal, co mi má koupit pod stromeček. To mě teda ranil, tímhle. Tak my spolu žijeme šestnáct let, denodenně mě může navnímávat a on se mě zeptá!? On se mě zeptá, co chci, co potřebuju, co mi má koupit?! Copak to není jasný, přece? Tím naše konverzace sice skončila, ale stejně mě ještě dorazil, protože si začal krájet jablko a jíst ho. Tak na t...

  Mám za to, že každý z nás se rodí se symbolickým  vavřínovým věncem . Pečuje o něj, aby neuvadl - aby si sebevědomí řeckých bohů zachoval co nejdéle. Přesto mezi lesklými listy, dříve či později, začnou rašit pichlavé jehličky osobních proher a zklamání. Až se postupně božské vavříny promění v trapný smrk. Tak, v sobě nosíme tenhle jehličnatý kruh pochybností, co občas bodá jak trnová koruna. Naštěstí postupně opadává. Nakonec si svůj životní věnec ozdobíme černou stužkou s bílým nápisem a budeme vzpomínat...…jen na to hezké samozřejmě, jak už to bývá. To ale není všem věncům v našem životě konec.  Je totiž nutné vytvořit každý rok před Vánoci věnec adventní. Čímž by se symbolicky měly odstartovat přípravy na ty klidné a radostné svátky roku (jak si to píšeme ve Vánočních přáních ). V reálu se však první adventní nedělí strhává ukrutná vlna snahy, aby bylo všechno klidné a radostné až vzniká stres a nasranost. S tím souvisí má fa...