Život TUCTOVKY

  Večer kolem deváté, když zavřu dveře dětského pokoje, jdu do obýváku. Tam již dvě hodiny sleduje můj muž televizní zpravodajství. Zmoženě usedám na gauč a snažím se vnímat co se děje za zdmi mého mikrosvěta. Na obrazovce se míhají postavy v bílých overalech, občas problikne zelený voják a nějaký ten tank... otevřu si brambůrky…. tyčka v nose, jeden huhlal s rouškou, druhý huhlal s rouškou a fotky dvou týpků se slovanskými rysy ….jdu vyndat prádlo z pračky a když ho věším na balkon přemýšlím o zítřejším obědě. Pak se zahledím přes skla lodžie a vidím...vidím město veliké jehož sláva hvězd se dotýká….To město je tady za řekou. Jen panelák napravo mi zakrývá neobvyklý pohled na Hradčany. Libuše is death . Vládnou nám citoví deprivanti, hemží se to tu ruskými agenty, na naší čtyřproudovce pod okny sviští jedna sanitka za druhou a vozí sem a tam oběti pandemie. Jak tady můžu jen tak stát s mokrýma trenýrkama v ruce? Musím přece něco udělat. Svrhnout deprivanty aby je mohli vystřídat d

  Čas od času se dostanu do situací, které mě vedou k zamyšlení nad tím, kolik je mi vlastně let.  Velice často si svým věkem nejsem jistá. Například když jsem na lekci power jógy a cvičím vedle svého sedmdesátiletého kolegy. Nejprve dvacet svižných pozdravů slunci. Kolega začíná funět. Mě se zatím daří své funění maskovat do procítěného plného jógického dechu. Pak nějaké pozice s výdržemi. Nezakrytě funíme oba. Na závěr svíčka a následná pozice pluhu, kdy se váš zadek ocitne nad vaším obličejem a nohy máte za hlavou, posléze pozice karda pidasana (pozice tlaku na uši), kdy zadek je stále nad obličejem, ale nohy jsou skrčené s koleny vedle uší. Vyrovnaný a klidný hlas cvičitelky, nás instruuje kam položit kterou část těla. Přestože cvičí s námi, zní to, jakoby ležela na lehátku u bazénu s drinkem v ruce a pozorovala kolibříky sající nektar orchideí (mimochodem je nejméně o 5 let starší než já). Takže, pozice svíčky- stařešina vedle mě energicky vymrští svou dolní polovinu těla d

        8. 12. jsem měla pozitivní antigenní test na covid. Rozhodla jsem se, že si budu vést deník po celou dobu nemoci, abych tak podala lidstvu autentické svědectví, po kterém určitě touží. Zároveň jsem měla v plánu, že budu psát s trochou nadsázky, ať  lidstvo trochu pobavím na vlastní účet. Než jsem však začala, opustily mě síly i humor. Doháním to teď 26.12. kdy se mi obojí snad už vrací.                                                                                                                                                 (Data jsou pouze orientační)     8.12. Cestou na Bulovku na antigenní testy pro pedagogické pracovníky: Přecházela jsem přechod od tramvaje k Bulovce a když jsem zakašlala, mou hlavou projela taková bolest, že jsem měla pocit, že mi upadla! Leknutím jsem vykřikla. Pán co kráčel vedle mě, znatelně přidal do kroku. Hlava se nekutálela nikde po zemi, bohužel mi zůstala na krku a bolela dál. Při čekání na výsledky mi začal zabírat Paralen plus a tak