Život TUCTOVKY

V dálce se rýsuje kostel s raně gotickou dispozicí a vitrážemi ve stejném stylu. Blížím se k němu v bílé limuzíně, vystupuji a doléhají ke mně zvuky smyčců České filharmonie, hrají Oll you need is love. Potkávám známé tváře. Vlastně je to dav všech, které jsem kdy potkala třeba jen v autobuse cestou do školy. Zdá se, že jsou tu kvůli mně a nic jiného je nezajímá. Všechno se utápí v takovém zvláštním oparu, jakoby závoji. No jasně, mám přes obličej závoj, lehký vánek si s ním pohrává a slunce do něho vetkává své paprsky jako stenografické záznamy o dnešní ustupující oblačnosti. Můj zrak klesne dolů na cestu vysypanou okvětními plátky růží. Ty jo, mám na sobě bílé šaty, jsou jenom moje a jsou krátké, to aby vynikly mé laní nohy ve vysokých podpatcích …..nebo raději ne, raději aby vynikly mé bílé vysoké šněrovací glady steel 20 dírek. Pokleká k nim nějaký muž, rozšněruje mi je, zuje a líže mi nohy. To je hnus. "Ty pse jeden blbej", praštím ho po hlavě! Je mi 16 let, právě jsem s...

Když byly děti ještě malé, vyrazili jsme na hory, že je naučíme lyžovat. Já, protože lyžovat neumím, shlédla jsem několik instruktážních videí o výuce tohoto sportu a přečetla několik odborných i neodborných článků. Vše na internetu. Podcenila jsem však teoretickou přípravu na to, kterak správně půjčit dětské lyže a zachovat si vnitřní vyrovnanost. Tak jsme měřili, obouvali, nazouvali, přikládali, utahovali, mačkali, řezali a pilovali, řešili nedostatečně holčičí a nedostatečně klučičí design. V zatuchlé kůče pod svahem, kde se s námi tísnilo dalších 10 zoufalců a každému smrděli ponožky jinak. Má cesta k nirváně vzala za své. Uf a teď na svah. Po chvilce aplikací metod z internetu jsme se dorazili a zaplatili dětem lektora. Ony se na něho mračily a odmítaly vstoupit na dětský pás, pak se mračily a odmítaly dát lyže špičkami k sobě, pak se zase mračily a schválně narážely do plastových cedulí se zvířátky, které měly objet pluhem. Celé to mračení trvalo asi 12 minut. Pak si děti s...