Život TUCTOVKY

       Jsou období v mém životě, kdy je vše v relativním klidu. Bohužel už se ani nepamatuji, kdy tomu tak naposledy bylo. Převládají totiž období, kdy je naopak vše v naprostém chaosu, neladu a zmatku až tak, že se to nedá zvládnout. Střídání těchto období se děje v určité křivce. Tuto křivku si zaznamenávám v tzv. grafu Tuctovky. Co lze z grafu vyčíst: Hodnota x je množství času stráveného řešením zbytečných starostí Hodnota y je množství strávených šlehačkových kremrolí plněných sněhem. Stupnicový graf jasně ukazuje, že zbytečnými starostmi se zabývám asi tak bilionkrát více než pojídáním šlehačkových kremrolí se sněhem. Výsledkem je křivka chaosu a beznaděje. Ta strmě stoupá až do bodu nacházející se mimo graf. Tento bod se jmenuje Počátek šílenství. Pokud křivka chaosu a beznaděje doputuje až sem, většinou mně praskne hlava, vytečou nervy, nebo mi začne cukat oko. V tu chvíli křivka začne zdánlivě klesat. Klamně tak budí dojem nastávajícího klidu. V tu chvíli

Poštěstilo se mi, že mých 7 tuctových článků vyšlo v internetovém časopise Svět ženy. Kooperace se ženami v tomto lifestylovém časopise byla opravdu zvláštní. Ale asi to takhle chodí, když jste v podstatě autor neznámý. Spolupráce trvala asi půl roku a dala by se charakterizovat jako napínavá. Přestože jsem dostala určitý příslib s hromadou nadšení a těšení, s termíny publikování, s ujištěním o tom jak super mé prvotiny jsou, přesto jsem si nikdy nemohla být jistá tím, jestli opravdu vyjdu. Často jsem nevyšla, protože bylo v redakci málo lidí, protože se mi už zase změnila editorka, nebo protože.... se mi raději nikdo neozval. Rozhodně si nechci na nic stěžovat, protože nakonec to vždycky dříve či později vyšlo :-))))  Byl to pro mě svátek, že tenhle ženský plátek každý pátek vykopl můj článek. Byla to hnací síla, která mě nutila psát a tvořit koláže v podstatě neustále. Psala jsem nové fejetony a vyšperkovávala ty staré. Nejvíce času jsem však věnovala kolážím. Obraz, který se naskýta