DÉMON
Seděla na posteli před skříní, jako by se z ní dalo věštit. Venku se třepotaly sněhové vločky a snažily se alespoň na chvíli nahlédnout k ní do ložnice. Co mohli zahlédnout během své cesty k zemi? Stín vadnoucí ženy s evidentním nedostatkem serotoninu v těle, která dnes nejde do práce, tak se rozhodla vyházet všechno motivační oblečení ze své skříně. Vločky jsou tak zvídavé, krásné, křehké a svěží, že pro ně musí být pohled na tu nekrásnou, nekřehkou a nesvěží bytost dost deprimující. Raději zatáhne žaluzie, ať sněhové chmýří samou lítostí nezkapalní. Z úvah o sněhu, dešti a motivaci ji vytrhla ohlušující rána. Někdo se dobývá k ní do bytu? Zní to jako by vylomil dveře, odhodil je a ony padaly po schodech do spodního patra. Ztuhne jí krev v žilách. Pak se ozývají další rány, jako by ten někdo házel o zeď uřezanými hlavami svých obětí. Ona stále sedí zděšená na okraji postele, pak ale ucítí nutkání vědět, vědět co se to odehrává za hrůzy t...