Lež a její nohy

Tenkrát, když se to stalo, byla jsem asi v šesté třídě. Právě jsem začala pracovat na svém image kvalitní puberťačky, která se vyznačuje výraznou přetvářkou a dokonalým maskováním lži. Ale pozor! Ta lež byla těžce vydřená. Tu jsem pilovala od ranného dětství. Cesta k ní vedla od vymýšlení báchorek, přes polopravdy a svádění vlastních špatností na mladšího bratra, který byl nemluvnětem, až po nepravdu vyřčenou bez uzardění mé matce do očí. Nejdůležitější v danou chvíli bylo, své lži uvěřit. Když ne navždy, alespoň na onu inkriminovanou dobu, kdy vás ten druhý fixuje přímým pohledem a pak i když se dostáváte do jeho periferního vidění. To bylo také důležité - hrát svoji roli, přestože na chvíli spadne opona. Co když diváci budou tleskat tak silně, že se opona zase zvedne a oni zjistí, že Julie nezemřela, ale balí si cigáro a culí se na Tybalta, protože právě on má zapalovač. Budou zklamaní a budou se cítit obelhaní. To jsem přece nechtěla....

A právě tehdy, kdy mé lhaní dosáhlo lehkosti pravdy, mělo být všemu konec? Po deseti letech usilovné práce jsem byla mojí maminkou usvědčena ze lži. Mé vytáčky smetla ze stolu na základě zprostředkované výpovědi svědka, jehož identitu se mi dodnes nepodařilo odhalit. No nicméně na scénu nastoupil můj otec a seřezal mě starou, suchou pomlázkou. Tatínek je mimo jiné košíkář a jeho proutěné výrobky jsou kvalitní a vydrží
 i několik let. A jak léta běží, to proutí schne ztrácí svoji pružnost, ale získává na tvrdosti a houževnatosti. Tato zbraň byla poctivě uleželá a poctivě upletená. Nastal historicky poslední nářez v mém životě. A asi jako jediný měl nějaký význam. Mé lhací schopnosti vzaly definitivně za své. Od té doby jsem nelhala a ani se o to nepokoušela.

A tak si jen představuji, jak by to bylo, kdybych....

....kdybych tomu chlapci se žlutým sporťákem zalhala, že ho“ taky miluju“…. Možná bychom v tom sporťáku objeli svět, ale spíš jenom Litovel... Jezdila bych po ní se staženou střechou, omotaná vlajícím dlouhým šálem se vzorem nějaké kočkovité šelmy.

Kdybych tenkrát nepřiznávala, že jsem přišla pozdě do školy, protože mi babička zašila všechny díry na riflích a já je tam znovu pracně musela dělat, taky že nám uteklo prase a my ho hledali po sousedech, nebo jindy, že se mi do batohu vyblila naše kočka….    Kdybych jako ostatní zalhala, že měl autobus zpoždění, nemusela jsem mít důtku třídního učitele, který mi nevěřil.

Kdybych krajské hygienické stanici poctivě nejmenovala všechny osoby se kterými jsem se setkala 10 dní před vypuknutím mých příznaků covidu, mohla jsem dnes ještě mít nějaké kamarády.

Kdybych tenkrát u státnic nepronesla pravdivou větu „ víc toho nevím“ a místo toho fabulovala dál, mohla jsem mít červený diplom a stát se světově uznávanou pedagožkou, jejíž cena na přestupovém pedagogickém trhu by byla astronomická a všechny prestižní školní kluby by se o ni rvaly.

Kdybych toho pána ve vlaku neupozornila na to, že má rozepnutý poklopec, nemusela bych slyšet ty strašný prasárny, byť pak už jenom z dálky, co na mě pokřikoval.

Kdybych si vymyslela a řekla, že jsem přímá sestřenice Nicka Caeva z matčiny strany, určitě by nás na ten koncert pustili zadarmo.

Nebo, když tuhle někdo přede mnou ve frontě sbíral ze země dvacku a ptal se čí je, kdybych zalhala, že je moje, měla bych dvacku.

Je nutné s tím něco udělat. Změnit svůj upřímný, jednoduchý a klidný život tuctovky. Lež by mi ho mohla příjemně zkomplikovat, zaplést a dostat mě do nějakého zajímavého maléru. Jako v tom seriálu, stejně to tam nakonec s každým vždycky dobře dopadne. Je čas zalhat si alespoň písemnou formou. Nevím, jestli se mi to po tolika letech podaří…..

Držte mi pěsti a sledujte jak se mi daří lhát:

1. Kočka, když sežere myš, tak pak zvrací kožíšky.

    PRAVDA    nebo   LEŽ ?

2. Ve zvířecím světě jsou podvod, lež a krádež důležité strategie pro přežití. Lev toho více  nakrade než uloví. Je přece ve vládě.

    PRAVDA   nebo   LEŽ ?

3. Světově uznávaný živý detektor lži Steve van Aperen udává, že většina lží zůstává        neodhalených, protože jejich posluchač v hloubi duše nechce znát pravdu.

    PRAVDA   nebo   LEŽ ?

4. Lhaní u dětí raného věku může být známkou sociální inteligence.

    PRAVDA   nebo    LEŽ ?

5. Prase je velice inteligentní tvor, když uteče, vyhraje.

    PRAVDA    nebo    LEŽ ?

No tak, už....

6. Nick Cave má z matčiny strany pouze dva bratrance.

    PRAVDA    nebo   LEŽ ?

Jupííí

7. Když spolkneš dvě jadýrka z melounu, zvětší se ti prsa.

    PRAVDA    nebo    LEŽ ?

8. Když spolykáš celý meloun a pak si vsadíš sportku, vyhraješ……....leda tak hovno.

Ach jo! 

Z tohoto skandálního článku o lži jednoznačně plyne několik pravd:

Za prvé:

Skladování velikonočních pomlázek déle než do večera onoho strašného folklórního svátku, vede k jejich nevyžádanému nadužívání.

Za druhé:

Nebijte zbytečně své děti, nikdy nevíte co dobrého z nich vymlátíte. Nebo naopak dobře načasovaná rána v příhodném věku je nad tisíc slov.

Za třetí:

Dokonalý lhář neexistuje

Za čtvrté:

Vše s čím se svěříš hygieně, mohou použít tví přátelé v izolaci proti tobě.

Za páté:

Když lžete, dělejte to poctivě.

Celé to završuji citátem mé vzácné kolegyně: "Dobře zalhati, je jako čistou pravdu mluviti."

Sama za sebe mohu říci, že není nad to říkat věci tak jak jsou.