Inventura

 

Je středeční dopoledne a ze školního rozhlasu se line příkaz, že se jmenovaní učitelé mají dostavit do kanceláře paní hospodářky. Když zaslechnu své jméno utíkám tam. Je to inventura. Obdržím papír se seznamem věcí ve třídě někoho jiného než jsem já a někdo jiný obdrží papír se seznamem věcí v mé dílně. Takhle si to pěkně všichni navzájem a hlavně nezaujatě zkontrolujeme. Na papíře se seznamem věcí v mé dílně, které kontroloval někdo jiný než já vyšlo najevo, že mi chybí hliníkové, pětistupňové štafle. Bylo mi doporučeno, ať ty štafle najdu co nejdříve jinak se stane něco, nevím přesně co, ale bude to strašné.

A tak mám konečně případ!

Jak vím z literatury, při vyšetřování je důležité hledat především příčinu zločinu. Ta bývá většinou skryta hluboko v minulosti. Začátek zločinu není to, že někdo něco ukradne, zločin se klube na svět dávno předtím, nejlépe společně s narozením zločince. Tam až je nutné se propátrat.

Zjistila jsem tedy, že naše štafle jsou produktem německé firmy Hail, ta že se zabývá stoupací technikou od roku 1947, že k jejímu know-how patří odpadkové koše, a že je světovou značkou, které důvěřují ženy v domácnosti ve více než 60 zemích světa. Milé štafle tedy pochází z vyšších kruhů. Nebylo by na škodu seznámit se s výrobní linkou, která je poslala na svět. Leč je zde jistá jazyková bariéra, která by mohla případ spíše zamlžit, než osvětlit. Ponechám si tedy možnost návštěvy rodného místa štaflí až na konec, abych se jí chytala jako stébla až budu tonout.

Možná byly do štaflí vloženy kradené brilianty a měly se tak dostat k určitým ženám v domácnosti, možná je jejich výrobní číslo kódem do internetovému bankovnictví německého ministra financí, možná z těch štaflí shodili někdo významného, možná že se při pádu zabil a jeho krev co ulpěla na hliníkovém povrchu dokazuje, že štafle byly vražednou zbraní, možná mají historickou hodnotu, protože se s jejich pomocí přelézala Berlínská zeď v dobách normalizace, možná po nich stoupal David Bowie do nebe. To jsou přeci pádné důvody k tomu, aby někdo ukradl štafle, ne?

Jak vím z literatury, při vyšetřování je důležitá také metoda. Končím tedy s fantastickými spekulacemi a jdu vyslechnout nejbližší rodinu, která měla s odcizenými štaflemi co do činění. Je na čase vyhledat školníka a uklízečku.

Školník je člověk u něhož, pokud jste slušně vychovaná konzervativní učitelka s jasnými morálními zásadami, vůbec nevíte proč když mluví, tak se tak divně šklebí a pokukuje po vás, jakoby čekal nějakou bouřlivou zpětnou vazbu. Přitom je to takový suchar.

„No dobrý den Maruško, já věděl, že za mnou nakonec přijdete. Jsme vám k službám. Jo štafle….. tak ty jsem měl roztažený, když jsem dělal na tý díře paní Jankový u ní ve třídě. Ta mi dala zabrat, než jsem jí to tam vrazil... Checht checht... tu skobu, chtěla to udělat speciálně aby jí to tam pasovalo k tomu co už tam měla kdysi dávno... checht checht... u tý skříně. Tak pojďte tady do kumbálu, ukážu vám to moje nářadí. Podíváte se mi tady na to...checht... a zjistíte jestli tam nebudou i ty štafle. Tadydle za dveřma. No jo, jsou tu. Číslo? Číslo mají. Nepasuje vám to? Tak to nemohu sloužit. Není zač a zase přijďte až to budete potřebovat.“

Paní uklízečka je žena barokních křivek s opravdu zajímavými motivy tetování, jejichž některé části lze zahlédnout tam, kde jí končí květovaná zástěrka. Dříve pracovala ve vysokém managmentu, ale po vyhoření uklízí u nás v suterénu. Myslím, že to tenkrát byl druhý reaktor.

„Dobrý den paní učitelko, to jsem ráda, že vás vidím. Já tenhle týden menežuju váš úsek a tak se chci ásknout přímo vás, abych filtrovala případné informační šumy. Bylo mi řečeno stakeholderem, že mám vynášet jenom ten malý modrý koš a vynášení toho velkého černého, že je zcela ve vaší kompetenci. Definuji tato mě sdělená fakta správně?…. Ok, jo a z hlediska dlouhodobé strategie šetření energií není dobré když se svítí v kabinetě a vy tam nejste, jako třeba včera…. No to by chtělo. A na to jak vám tam kape v tom skladu si sežeňte odborný consulting. Ví o tom teamleader? Ne? Prosimvás, hlavně nespoléhejte na toho kreativce, co už 14 dní vrtá do zdi u Jankový. Delegujte to na general manager….. Co? Štafle? Ne, štafle nepatří k mým každodenním operativám. Máte s nimi nějaký byznys? Aha inventura, pche. V 10.10 máme briefing, přednesu váš legalities holkám, třeba budou něco vědět. Nashle“

Během výslechu obou podezřelých osob jsem si zapisovala své postřehy. Teď jsem se zavřela se svými poznámkami do kabinetu a jala se nechat pracovat šedé buňky mozkové. V tom se ozvalo zaťukání na dveře. „Entrée ujelo mi“. Vstoupila moje kolegyně z oboru keramická výroba. Tvářila se navýsost provinile. „Co je Olčo, došlo ti kafe?“ Nakonec se přiznala, že má kafe dvě pixly a má taky moje štafle. Doma o prázdninách malovali a tak si je půjčila. Bydlí v paneláku hned za školní zahradou. No a ještě je nevrátila, což se musí napravit, ale nenápadně, ať z toho není prů..., tedy aby nedošlo ke společenskému skandálu.

Okamžitě jsem se dostala na druhou stranu Berlínské zdi. Už jsem nechtěla dotáhnout zločince k zodpovědnosti, ale dotáhnout dokonalý zločin ke šťastnému konci.

Šedé buňky zapracovaly a plán byl následující:

Zítra ráno:

Agent č.2 (ona):

7.25 přehodí štafle přes zadní plot školní zahrady. Obejde školu

7.30 projde vrátnicí.

7.32 jde pro štafle do křoví u plotu, táhne je k suterénnímu oknu dílny agenta č1.

Agent č.1 (já):

6.30 koná dozor na chodbě v suterénu.

7.34 odběhne do dílny, odláká případné žáky tím, že je pošle do keramické dílny pro      váleček.

7.36 Zamyká

7.37 Rve oknem štafle dovnitř zevnitř za pomoci agenta č.2, který rve štafle dovnitř zvenčí.

7.38 štafle důkladně schovány ve skladu.

7.39 odemčeno bušícím žákům

7.40 koná dozor na chodbě

7.45 zvoní na hodinu

8.00 telefonát general managerovi, že štafle se objevily, což je pravda, žádná lež. Jen aby se neptal na okolnosti….

Dokonalý plán.

Jak to bylo doopravdy:

Agent č.2 (ona):

7.25 spí

7.30 spí

7.32 spí

7.44 přehazuje štafle přes zadní plot školní zahrady a nechává je opřené o plot.

Agent č.1 (já):

6.30 prochází vrátnicí

7.34 koná dozor na chodbě v suterénu

7.36 zapovídá se se školníkem

7.37 zapovídá se se školníkem a uklízečkou

7.38 řeší vylité a rozšlapané kafe u automatu

7.39 Žák z oboru keramická výroba se nemůže dostat z bezbarierového záchodku

7.45 zvoní na hodinu

8.00 Volá general manager kde jsou štafle

Jak vidno, bylo nutné akci přesunout do odpoledních hodin, na dobu, kdy bude v budově přítomno minimum případných svědků.

V 15.00 jsme vyrazily společně pro štafle na zahradu do křoví. Jenže ouha! Hliník se zde vyskytoval pouze v podobě rozšlapaných plechovek, jinak všude jen samé přírodniny! Štafle zmizely.

15.27 „Ty vole Olčo, to je karma.“

Prolezli jsme celou zahradu, ale štafle nikde. Tak tady se právě stal opravdový zločin. V tu chvíli mě opustily všechny detektivní schopnosti a šedé buňky mozkové zčernaly. Na které straně zdi stojím teď? Nečekejte žádný šťastný konec, čeho se dočkáte je maximálně několik ponaučení, která z tohoto příběhu plynou.

Takže Mesdames et Messieurs –

- Inventura majetku školy se může stát inventurou vašich schopností.

- Někdy je lepší zvolit přímou cestu než obcházet….. celou zahradu.

- při plánování (zejména zločinu) počítejte s lidským faktorem.

- Pokud máte plán, nespěte.

- Nedělejte z komára velblouda.

- I sebemenší podvod by přece neměl mít šťastný konec. Takže to vlastně dobře dopadlo.

Kdybyste někde zahlédli pěti stupňové štafle s inventárním číslem, víte co s nimi? V soudný den spolu zúčtujeme.

HOWG