Organizovaný zločin na jižní Moravě
Chtěla jsem napsat stručnou a údernou investigativní reportáž o organizovaném zločinu na jižní Moravě. Nakonec z toho zase vznikl tuctový text. Nicméně nemohla jsem si odpustit alespoň názvy jednotlivých odstavců, které považuji za silně investigativní a jen na první pohled mohou na někoho působit spíše bulvárně...ehm.
Objeveny církevní skleníky s nelegálními odrůdami pivoněk
Čtyři dívky zneužity k házení lupení na církevních obřadech
Jednoho dne jsem zanechala rodinného života a odjela s mými celoživotními kamarádkami na víkend na jižní Moravu. Byly jsme celkem čtyři ženy. V šesti letech nás daly dohromady naše babičky (budiž jim země lehká), když nás vzaly na tzv. Boží tělo. Boží tělo je dle mých vzpomínek nějaký kostelní ceremoniál, při kterém se hází z košíčků na zem okvětní plátky pivoněk a hrají k tomu varhany. Počínaje touto akcí se intenzivně přátelíme, přestože každá máme jiný vkus, každá studovala v jiném městě, každé se naštěstí líbí jiný typ mužů a každá poslouchá jinou hudbu.
Kdo pokálel českou populární hudební skupinu?
Vyvolávají vousatí muži touhu po filozofování, nebo zvracení?
Nápady vymřely, přesto se nenašla ani jedna mrtvola
Á propós hudbu…. jedním bodem programu našeho víkendu byla návštěva koncertu české populární hudební skupiny. Tu skupinu znám, jinak to ani u populárních českých skupin nejde. Její repertoár je jako nekonečné moře ve kterém vymřel všechen život. Kdyby v něm tudíž plavaly nějaké mrtvoly, aby to bylo alespoň death, ale to ne, je to jen prázdné, klidné, s nekonečným refrénem. Občas to vypadá nadějně, třeba že se zavlní hladina nějakou regé vlnkou, když už hudební bouři nikdo nečeká, marná naděje, to si jen letící diskáč ukáknul do vody. A vládce toho moře nudy, tedy frontman skupiny a zpěvák, má k tomu všemu pod nosem knírek. Když se na ten knírek podíváte, musíte o něm přemýšlet a klást si ohledně něho různé otázky až metafyzického charakteru. Tak například, odkud se vzal? Chce vůbec existovat? Má jeho existence nějaký hlubší význam? Jaký je rozdíl mezi chlupem a vousem? Celkem se to dá shrnout tak, že ta kapela mě irituje, její frontman se mi hnusí a rozhodně bych za jejich koncert nedala ani korunu a v životě bych je nedokázala poslouchat ani minutu v kuse a zároveň se dívat na toho kňourka a ještě k tomu live, to bych se poblila.
Organizované skupiny konzumentů kávy
Nicméně koncert se
měl konat ve městě vzdáleném od našeho penzionu asi
20 km.
Zajely jsme tam už odpoledne, protože dalším bodem programu byla tamní výstava, na kterou jsme se šly podívat. Pak jsme si daly kafe a
vymyslely plán v rámci kterého jsme se rozdělily na dvě skupiny
- učitelky a manažerky.
V plánu tedy bylo, že manažerky půjdou na koncert a učitelky půjdou na autobus. Vrátí se do města, kde stráví večer na zahrádce nějakého dobrého podniku s kvalitním výběrem zdejších suchých vín. My učitelky jsme se opravdu navnadily a kochaly se touto představou.
Divoký západ na jižní Moravě
Dvě dezorientované učitelky zachyceny na pouličních kamerách
Chomáč bodláků znemožnil příjezd autobusu do cílové stanice
Avšak prvním znamením neúspěchu celé akce bylo to, že jsme nemohly najít autobusové nádraží. Dovedla nás k němu nikoliv informační cedule, ale bahnitá pěšina lesem. Přestože náš autobus měl odjíždět za 10 minut, nádraží zelo prázdnotou. Vypadalo to tu jako na divokém západě těsně před příjezdem místních banditů, na něž vesničané čekají dobře ukrytí někde v záloze. Chyběl tu jen velký chomáč bodláků, který by se tu přehnal na dokreslení atmosféry. Nakonec se ukázalo, že vesničané na nás opravdu políčili past a z tohoto nádraží odjel poslední autobus dnes v 15.59 a po něm už nic nejede, přestože internet hlásá něco jiného.
No nevadí, dáme si
suché víno v některém ze zdejších podniků a počkáme na
manažerky tady. Změnily jsme původní plán a ocenily svoji
flexibilitu. Zamířily jsme na náměstí. Když jsme chtěly vejít
do jediné zdejší restaurace, právě ji zamykal manželský pár s
udiveným výrazem Koncertpřecezachvílizačíná. Ano, město bylo
vylidněné. Všichni jeho obyvatelé včetně žen, dětí a starců
byli
v zámecké zahradě na koncertu české populární hudební
skupiny.
Tím se před námi otevíraly velké možnosti: mohly jsme sedět dvě hodiny na pustém náměstí na lavičce, nebo sedět dvě hodiny na schodech radnice, velice snadno bychom se mohly vloupat do místní sámošky a ukrást nějaké suché víno, mohly jsme nahé skákat placáky do kašny, zpívat sprosté písně, rozhoukat všechna auta na náměstí i v přilehlých uličkách a to zcela beztrestně a beze svědků. Jenže na takový odvaz jme nebyly dostatečně flexibilní, spíš debilní - tak se stalo, že jsme se vydaly k zámecké zahradě, zaplatily velké peníze za vstupenky, ukázaly vpich po očkování a staly se obecenstvem české populární hudební skupiny v tomhle děsným zapadákově.
Nejstarší žena světa vyrazila za zábavou
Aktivistka maskovaná za fanynku populární skupiny podněcovala nepokoje na veřejné akci
Manažerky byly mimo dav, pily prosseco. My si daly buřta a pak už na scénu přihopsal kňírek.
Byl tak daleko, že mě nenapadaly vůbec žádné metafyzické otázky. Světla šajnovala, dav se semkl a rozvlnil. Hudba hrála neobvykle zostra. Holkíííí koncert! Hromada lidííí! Živá hudbááá! Jak dlouho jsem tohle nezažila? Jakoby se resuscitovala všechna má festivalová období. Zatoužila jsem po tom ztratit se v davu, nechat lidi ať do mě strkají a podřídit s jejich rytmu, zvedat ruce nad hlavu a křičet úryvky nekonečných refrénů, rozpustit si vlasy a provokovat s nimi chlapíky co stojí těsně kolem mě, zavřít oči a tančit si podle toho jak jen já slyším hudbu, i když při tom vypadám směšně a pak je v pravou chvíli otevřít , vyskočit vysoko nad lidi a znovu a znovu do rytmu hudby.
Jo chtěla jsem to zažít a tak jsem si to všechno i zažila. Jen mi bylo o dvacet let víc než před dvaceti lety. Ten chlapík těsně vedle, mě polil pivem. Když jsem skákala, vyvrkla jsem si kotník a pak se poblila nikoliv z kňourka, ale z toho buřta za celých 58,- Kč.
Pašeračky s pivoňkami se infiltrovaly na nepopulární akce
Co stojí za přátelstvím stínových ministryň obchodu a školství?
A tak se stalo, že jsem si výborně užila akci na které jsem opravdu nechtěla být. Asi jako tenkrát na tom Božím těle – to mě kousaly šaty a styděla jsem se. Vlastně nebýt onoho církevního ceremoniálu, nikdy se nepodívám na koncert české populární hudební skupiny. V podstatě dvě akce bez kterých si svůj život dokážu představit. Ovšem bez těch tří holek se kterými jsem je absolvovala, těžko.
Neponaučení
Bylo by nasnadě vyřknout ponaučení, které vyplývá z tohoto příběhu:
Pokud jsou události, kterých se nechcete, ale musíte účastnit, nebraňte se tomu a snažte si je co nejvíc užít. Nikdy nevíte, co z toho vzejde dobrého.
Ale upřímně, tohle ponaučení neplatí vždycky.
Jak si užít například třídní schůzky mých dětí? Z těch nikdy nevzešlo nic dobrého? Tam vlasy nezaberou a nekonečný refrén o hrůzách jejich studia omrzí.
Nebo taková návštěva pracovního úřadu?
Pohřeb morčete?
Klonoskopie!
Když už tedy z tohoto článku nevzešlo nic kloudného, můžete si alespoň poslechnout píseň Diskáč od jedné české nepopulární hudební skupiny.
Komentáře
Okomentovat