Akvárko

 

AKVÁRKO

Tragédie v pěti obrazech

 

Autor: Máří Nevěř

 

 

 

Postavy:

Beta

Šnek Chosé

1.malý šnek

2.malý šnek

1.Neonka

2. Neonka

3. Neonka

4. Neonka

5. zázračná neonka

Vypravěč

Matka

Manžel

Syn

Dcera

Hlas osudu

 

 

 

 

Scéna:

Všechny obrazy se odehrávají v neuspořádaném dětském pokoji. Jeho středobodem je uhrančivě nasvícené akvárium. Těsně

u akvária je kancelářská židle, na níž spočívá převážně matka.

 

 

Obraz 1.

Úvodní scéna

 

VYPRAVĚČ: Při úklidu sklepa je nalezeno desetilitrové akvárium. Původně v něm byly masožravé rostliny, teď v něm budou vodní živočichové.

Doprostřed pokoje je přineseno akvárium a je osvíceno tak, aby se stalo středobodem scény a bylo dostatečně uhrančivé. Je zapnut teploměr a filtr co temně hučí.

VYPRAVĚČ: Děti s manželem přiváží domů s velkou slávou rybu druhu Beta – ta je pro dceru a obřího šneka, kterého syn už v autě pojmenuje Chosé. Dále je tu pět neonek, přestože chtěli dvě. 

DCERA:Paní prodavačka říkala, že neonky jsou hejnové ryby a když jich je málo, mohou být ve stresu.

Živočichové jsou nasazeni do založeného akvária.

Matka sedí a tupě zírá do akvária. Je to nekonečně uklidňující. Jen je trochu ve stresu, aby neonky nebyly ve stresu. Ale všechno se jeví v pořádku. Beta vlní svými purpurovými závoji, neonky se duhově lesknou
a Chosé…

MATKA: Hele Chosé má na ulitě nějaké dvě pidi kuličky. Co to je?

DĚTI: Jéé malincí šnečci

MATKA: no to je roztomilé a byli zdarma….

HLAS OSUDU: A TO JE KARMA!  (Osudově)

 

 

Obraz 2.

 

Nastiňuje situaci v akváriu kde dochází k první tragédii.

Na scéně přibývá kuchyňská linka.

 

Matka sedí u akvária a tupě do něho zírá. Je to nekonečně uklidňující.

MATKA: Co vlastně žere vodní šnek? Beta má žrádlo, neonky mají žrádlo, proč jste nevzali šněčí žrádlo?

MANŽEL: To neexistuje,

MATKA: Co teda žere? (netrpělivě)

MANŽEL: No řasy a špínu na skle. (definitivně)

Matka zděšeně zírá do vypiglovaného akvária.

MATKA: Vždyť chcípne hlady!

VYPRAVĚČ: Matka je ohledně šneka v nervech celou noc. Ráno zjišťuje, že Chozé přežil. Ba co víc, dožil se
i řas a špinavého skla. A ti dva šnečci na jeho ulitě také prospívají. Jsou stále větší a větší, ještě větší záhadou se proto staly následující události.

Matka tupě zírá do akvária a není to vůbec uklidňující. Shledává, že Chosé leží na dně nohou vzhůru.

MATKA: Proboha co mu je?  (Zděšeně)

Sundává sklo zakrývající akvárium

MATKA: Snad není mrtvý? (Podezřívavě)

Matka se snaží různými nástroji postavit šneka zpět na „svoji nohu“. Leč marně. Také snahy přicucnout ho zpět na sklo jsou bezvýsledné.

MATKA: Mrtev. (Rezignovaně)

MATKA: Musím ho dostat z akvária, aby nekontaminoval tamní prostředí svým rozkládajícím se tělem. Kam s ním? (Zvídavě)

Rozhlíží se. Ukládá ho do kuchyňské odměrky, kterou už ani neví proč, nepoužívá.

MATKA: Až se sejdeme, pohřbíme ho.

Zalívá šneka v odměrce vodou, kdyby náhodou ještě přišel k sobě.

Manžel přichází domů a dělá si kávu na kuchyňské lince.

MANŽEL: Proboha Maruško, co je to tu v té prasklé odměrce? Tady se vylila nějaká voda. (Podrážděně)

MATKA: Jejda, ona byla prasklá! (Dojde matce, proč odměrku už nepoužívala.)

MATKA: No, představ si, že nám asi umřel Chosé. Chtěla jsem s tebou konzultovat jeho smrt, tak jsem mu ještě nalila vodu do odměrky. Co si o něm myslíš?

MANŽEL při vytírání podlahy: No vzhledem k tomu, že je to vodní živočich a už několik hodin leží v odměrce ze které vytekla všechna voda, si myslím, že pokud nebyl mrtvý předtím, tak teď už stoprocentně je.(Hodně podrážděně s příměsí kousavé ironie)

 

 

Obraz 3.

V akváriu dochází ke dvěma událostem, které si nikdo z přítomných v hledišti i na jevišti nedokáže vysvětlit.

 

Matka sedí u akvária a tupě do něho zírá. Je to uklidňující. Beta vlní svými purpurovými závoji a neonky se duhově lesknou, malí šnečci lezou po skle…. a jejda, není jich dva, ale dva, čtyři, šest, osm, deset, dvanáct! A zpět záběr na neonky…

MATKA: Jedna neonka chybí! (Zděšený výkřik)

Matka těká očima a hledá neonku v deseti litrech vodního mikrosvěta.

MATKA: Kde je?

Matka nadzvedává domeček a tahá za rostliny. Neonka nikde. Vyskočit nemohla, protože zatím je na akváriu sklo. Děti hledají, manžel přepočítává a hledá, Neonka nikde.

DCERA: Ještěže neměla jméno.

Matka sedí u akvária a tupě do něho zírá, je to tak smutné.

MATKA: Zmizely další dvě neonky. Bez jediné stopy. 

MATKA rezignovaně počítá šneky: dvanáct, čtrnáct, šestnáct, osmnáct, dvacet, dvacet dva, dvacet čtyři, čtyřicet (Matce klesne hlava, protože klimbá.)

Tiše přichází dcera. Krmí ryby

DCERA: Mamííííí pomóooc! (Zděšený výkřik)

Matka se lekne, vyletí a shodí omylem sklo z akvária, to se rozbije

MATKA: Co je, co se stalo? (Vzrušeně a rozespale)

DCERA: Beta sežrala toho malinkýho šnečkaaaa. (Lítostivě)

 

 

 

Obraz 4.

Vyvrací všeobecně známé chápání šneka jako neschopného
a děsně pomalého tvora s dlouhým vedením, který se belhá
o jedné noze romantickou přírodou, žere jen lístečky a slintá na sedmikrásky. Nebuďte naivní! Šnek jako takový a zvláště vodní, je totiž zákeřný, krvelačný a značně promiskuitní plž s absencí veškerých morálních zábran.

Na scéně je v pozadí přítomno projekční plátno. V určité části jsou na něj promítány drastické snímky 16+

 

Matka sedí u akvária a tupě do něho zírá. Něco není v pořádku.

MATKA: Co těm šněkům je? Nějak divně se nashromáždili na jednom místě na dně akvária. Jakoby něco….dívej na ně.

Přichází syn

SYN: VTF, oni žerou rybu!

A skutečně, ti malí roztomilí šnečci rozhryzávají mrtvolku čtvrté neonky. V některých místech už se dostali na její kostru.

Matka se synem se na sebe beze slova dívají. V hlavách se jim odehrává film, který běží na plátně v pozadí:

krvelační šneci se v nestřežených okamžicích odráží svojí svalnatou nohou od lístečků rostlinek a vrhají se na kolem plovoucí neonky. Usmrcují je hryznutím do krční tepny. Neončí těla bezvládně klesají ke dnu kde už čeká smečka masožravých plžů, aby jejich těla rozsápala na kusy. Rybky pozřou tak, že jejich těla nikdy nikdo nenajde. Dokonalý zločin.

Matka se synem se chápou sítěk a snaží se všechny šneky pochytat. Nechávají je zemřít krutou smrtí -uschnutím. Nedbajíc kvílení dcery.

DCERA: Mami, tohohle né, toho jsem měla pojmenovaného. (Kvílivě)

MATKA: Jak jsi tu bestii pojmenovala? (Útočně)

DCERA: To už si nepamatuju. (Pípavě)

MATKA: Tak půjde taky. (Nekompromisně)

Počet šneků se podařilo rapidně snížit. Syn se však diví dál.

SYN: OMG mami, ta Beta má bouli.

Přichází manžel.

MATKA: Ta boule, to je ten šnek co ho tudle sežrala, žije v ní, parazituje na ní a roste. (Osudově)

Osm vykulených očí zírá zděšeně do osvětleného akvária a jen zvuk filtru zní jako bicí hodiny ve strašidelném zámku.

MATKA: A Chosého mají taky na svědomí. (Mega osudově, až to skoro zní jako Hlas Osudu)

VYPRAVĚČ: V tomhle mikrosvětě se odehrává skutečný horor.

Matka sedí u akvária a pátravě do něho zírá. Vůbec se jí nelíbí, co vidí.

Betě se zvětšuje boule na břiše, kůže se napíná až tak, že lze rozpoznat rýsující se závity ulity.

Matka přemýšlí o tom, jak dostat Betu ke zvěrolékaři, její představy se promítají na projekčním plátně:

Vkládá ji do lahve od okurek a transportuje k lékaři. Ryba leží na operačním sále. Zvěrolékař Sova rybě píchne anestezii malinkou inijekcičkou, pak ji dá na žábry dýchací masčičku. Pak ji skalpelkem rozřízne bříško, vyjme šneka, zahodí ho do kuchyňské odměrky bez vody. Betě udělá stežíček malinkou jehličkou a purpurovou nitečkou na konci s roztomilým uzlíčkem. Pak ji hodí zpátky do zavařovačky, čímž Beta přijde k sobě.

MATKA: Je to blbost. (Nešťastně)

MATKA: A šneků jsou zase mraky. Kurvy jedny. (Matka je rozsypaná jak písek a stejně tak je na dně.)

Matka se alespoň usměje na neonku. Duhově se leskne a vesele si plave jako by vůbec nebyla ve stresu z toho, že není v hejnu.

 

 

 

Obraz 5.

Dochází k radikálnímu vyčištění akvária. Šneci jsou definitivně pryč.

Přítomno více zvukových efektů a hudebních motivů.

 

MATKA: Holky, teď se vám bude krásně žít! (S nadějí v hlase)

Dlouhá pomlka s radostnou hudbou a ohňostrojem v pozadí.

Matka loví z akvárka mrtvou Betu za zvuků smutečního pochodu. Dcera, syn i manžel nechybí ve smutečním průvodu.

 Neonka žije a stále se duhově leskne.

Matka sedí u akvárka a tupě do něho zírá, je to tak uklidňující.

MATKA: Ta neonka je zázračná. (Zasněně)

Veselá hudba a ohňostroj v pozadí.

Matka sedí u akvária a pátravě do něho zírá.

MATKA: Heleťte pojďte najít neonku!

DĚTI: Není ani v domečku ani v rostlinách…..

MANŽEL: Musí tam být, nemá ji kdo sežrat. (Vyrovnaně)

MATKA: Tak kde je? (Nevyrovnaně)

VYPRAVĚČ: Neonka spáchala sebevraždu skokem pod radiátor. Její vysušené tělo tam našli, když přijeli po týdnu z dovolené a chtěli ji zbavit stresu vytvořením rodinného hejna.

Matka sedí u prázdného akvária a tupě do něho zírá.

Přichází manžel, vypíná matce teploměr, filtr i lampičku.

Tma

OPONA