Pokud jste v koncích s výchovou dětí, schovejte se pod deštník - Sochařina
V mládí jsem studovala sochařskou školu. Nebylo v tom moc volné tvorby, pracovali jsme hodně podle sádrových modelů. Měla jsem ráda práci se sochařskou hlínou. Promyšlenou silou a její správně volenou intenzitou tvarujete poddajnou hmotu. Kde je potřeba uberete, kde je potřeba přidáte. Když je to nakřivo, trochu do toho praštíte a ono se to srovná, když to vypadá hodně špatně, jednoduše vezmete klacek a celé to rozmlátíte. Horší byla práce s kamenem. Celé čtyři roky jsem trnula strachy, že něco moc useknu a ono...ono už to tam totiž pak nejde jen tak přilepit. Prostě je to useknuté navždy. No a když na něco tak intenzivně myslíte, jako já na ten fatální zásek, tak se to samozřejmě stane (J. A. Komenský bez nosu, Gaius Julius Ceasar bez prstu, já bez prstu apod.). A tak jsem nějak prolezla, všechno zapomněla a dala se na jinou profesní dráhu. Své sochařské zkušenosti jsem oprášila až když jsem otěhotněla se svým prvním dítětem. Představovala jsem si, jak budu promyšlenou silou a její