Letní reportáže

NEVŠEDNÍ ZÁŽITEK

Krajem cloumají žně a tam někde mezi víry rezavého prachu z polí se koná hudební festival Otevřený vzduch, který pořádá můj oblíbený bratranec. Malá osada Spařence nikdy nedosáhla tak kvalitního naplnění svého názvu jako právě dnes 14.8.2021. Auto vtlačím na poslední volné místo u stodoly. Až když vystupuji, zakopávám o ceduli z papundeklu, která mi fixem hlásá, že jsem právě zaparkovala na parkovišti č.2. Procházím kolem rodinného domku se čtyřmi sovami na poštovní schránce a hned vedle se mi otvírá pohled na malou louku….

Chtěla bych vám přiblížit tuto akci prostřednictvím svého citově angažovaného vyprávění. Ale nechci vás moc dlouho nudit. Tak to zkusím jednou větou.

Přijela jsem v pravou chvíli, na návěsu kamionu si chystá svá fidlátka slavná kapela Ošklivé děti, fronta na pivo se pomalu krátí a všichni se chystají postávat kolem pódia – jsou tu pravověrní pankeři, možná lehce opotřebovaní, leč stále ztepilý a mísí se s intelektuály, básníky kvalitně divné poesie a mými příbuznými, o kterých jsem nevěděla několik let, a protože je tak ráda vidím ani si nevšimneme, že zvyšujeme hlasy téměř do nepřirozena, abychom překřičeli kapelu co na nás chrlí své zaručené hity, až když vypálí Ledvinové kameny, Vyholení či legendární píseň Hovno, odhazujeme rodinná témata a tančíme, avšak s prvními tóny Love songu se ozývá ostrý jekot a do kotle nabíhají náctileté slečny s těmi svými zadečky v upnutých kraťáskách, kdo by je tu čekal, ale to už dorazili i první kombajnéři ve slamácích pokrytých rezavým prachem a kombajny zaparkovanými na parkovišti č. 3 u kadibudky, přišli na pivo a kvalitní muziku, scházejí se i sousedi co jdou ze sena a tak hrábě opřou o plot vedle schránky a vstoupí do festivalové atmosféry, ale to už kapela končí, balí a hlavní hitmaker a organizátor celé akce musí mimo jiné jít zavřít slepice a pak už všichni čekají na hlavní hvězdu festivalu a tou je Znouzectnost, která má zvukovou zkoušku sice i se světelnými efekty, ale stačilo by jenom to kouzelné světlo oranžovorůžovozlatého západu slunce končícího srpnového dne, kdy by měli všechny ty děti, co řádí v odstavených vracích nákladních aut dožívajících kolem bratrancova pozemku, už být dávno v posteli.

Mám ten malebný kraj a lidi v něm opravdu ráda a když skončil tenhle polibek plný vzpomínek, úplně jsem se dojala.

MOŘE

   

Kam jsme to vlastně přijeli? Patnácti minutová „kolona“ na hranicích, pouze písečné pláže a hranatá pizza….vážně jsme v Chorvatsku?

Na fotkách už je to jasnější.

Vidíte křivé zdi z 9. století, patří nejmenší katedrále na světě, která je v Ninu.

Vidíte krystalizační nádrže ninské saliny? Tady se získává sůl z moře stejným způsobem už od Římské říše a hraje v tom hlavní roli slunce. Žejdlík soli, kupa soli, hora soli.

Vidíte bahňáky co se bahní v léčivém bahně ninské slatiny.

Vidíte slunný výlet lodí k Pažskému mostu.

Vidíte stopy rybolovu v Ražanači.

Vidíte přátele v západu slunce, moře v západu slunce, Zadar v západu slunce.

Co nevidíte:

Nevidíte ani jeden východ slunce.

Nevidíte prázdnou pixlu panthenolu.

Nevidíte štípance různých barev a velikostí.

Nevidíte složenku na zaplacení pokuty za parkování.

Nevidíte nejistotu v našich očích, když nám uprostřed moře řekli, že „motor ne radi“.

A už vůbec nevidíte můj zpocený zadek po zpátečním15ti hodinovém exodu biblických rozměrů.

To jsou věci, které sice patří k životu, ale ne k idylické dovolené, kterou jsem se tu chystala prezentovat.  

ČESNEKOVÁ ODYSSEA

Děti jsou na táboře a tak se mi zastesklo po mamince a tatínkovi. Jeli jsme je tedy navštívit. Konečně je letní hic, svítí slunce a všichni jsou u vody, nebo na dovolené. Noskovi nikolivěk, ti jsou na poli a sklizí česnek, než začne zase pršet. Už z dálky vidím siluetu, která mě provázela celé dětství: můj otec shrbený nad pluhem, můj starší bratr a traktor T4-k14, všichni dohromady zase něco dolují ze země.

Česnek, který byl zasázen na podzim do osmi řádků dlouhých 250 metrů stroužek po stroužku trčí svými stonky a snahami o květ k nebi.

- Nejprve se osekají ty stonky.

- Pak se pluhem podryjí podzemní části

- Ve finále se dolují z mokré, lepivé půdy.

                                               - Odříznou se kořínky, očistí se a hodí do bedny.

                                               - Bedny se pak naloží na vlečku za traktor.

                                               - Bedny se odvezou domů a vynosí na půdu.

                                               - Tam se česnek rozloží do připravených stojánků, aby vyschnul.

                                               - Moje matka pak vysedává na půdě do Vánoc a každou paličku                                                                                               oloupe z vrchních košilek, aby byla krásně bílá.

První den jsme sklidili 1km této plodiny. Druhý den pouhých 500 metrů. Jsem úplně dobitá a když se můj otec cestou z pole zapovídá s nějakým sousedem a na rozloučenou mu jenom tak do ruky strčí pět paliček česneku, může mě vzít čert. Takové dřiny za tím je, co ten soused vůbec netuší, protože jinak by mu dal na oplátku cihlu zlata. A on to tady jen tak rozdává!

Když navrhuji, že by toho nemuseli mít takové lány, že by stačilo pár řádků na zahrádce u domu, odpoví mi můj sedmdesáti dvou letý otec: „však až budeme staří, tak toho tolik dělat nebudeme.“

Kdybyste někdy nikam nespěchali a jeli zrovna přes Lukavec, zastavte se u mojí matky na půdě na kus řeči…..ostrý nůž výhodou.